Paní Správcová povykuje

Ukázky:

Sedimenty

Nad kým čím jsem kdy

nakrčila nos

abych se ti zavděčila,

můj mistře, otče, pane?

Zamíchals kávu

a zbloudilé kousíčky lógru

dodnes se usazují

a ještě dlouho nebude ten komplet celý.

Jak dlouho tě ještě budu zvracet?

Ještě

Ještě chvíli

chvějí se ve vzduchu díry, jimiž protahuje světlo,

díry po smaragdech, po polibcích - jak to říct -

osobní poklad.

Smím si je

natrhat?

Chci si je uložit

k předloňským mraženým jahodám.

K oblázkům z kteréhosi moře.

Vlakem

Jezero je lemované vlakem

A jak on čiperně, poovčácku obíhá ty

vody, aby se nerozutekly!

A kolik šustění, špitání, štěbetání je v tom vlaku,

jásotu, jídla a trans-alpského jódlování!

Kolik jen ryku a tance a radování!

A já v něm jak ryba vodami procházím,

pronikám, až mi špičák vykukuje,

ó, jak si ten svět rozkošnicky obývám!

A pozor!

Vás vidím nahé,

vidím vám zajizvené rány,

jelita na smutné zelenkavé kůži,

vidím vám do ledví, do žalů,

vidím vám do žaludků.

Na vaše veselé, zednické, lyžařské rejdy

já hledím a směju se,

na vaše dětinské, plačtivé, pisklavé rejdy

já hledím a pláču smíchy,

na vaše fígle a fejky já hledím a za břicho se popadám,

jak jste krásní, jak jste oranžoví, jak

jenom sáláte, jiskříte -

to všechno ten vlak,

všechno ten převzácný jezera třpyt!