Nebudeme už na nic čekat, budeme přímými účastníky

Kde na křivolaké trajektorii mezi narozením a stářím se právě nyní nacházím – a kolik v tomto zjitřeném čase přechodu zbylo prostoru pro dětskou naivitu a čistotu, kolik pro mladou touhu a toužebnost, jakou část si uzmula každým rokem utužená dovednost pečovatelství, ochranářství, provázení a co všechno na první pohled překryla, ale skutečně jen na ten první? Jeden z oddílů se ostatně jmenuje Inverzní životopis – to se tak s dětmi odvine vlastní život v podivné smyčce.Tohle bychom možná znali z předchozích sbírek Simony Rackové. Ale tahle je v něčem jiná, možná v tom, jak ty předchozí shrnuje a objímá.

Olga Stehlíková, z textu pro ČTArt

Ukázky:

Nekroť to

Nekroť to. Jsi ten, kdo přespává

v džungli. Noc plná horkosti. Jsi šelma

a jsi lovec. Spíš ve střehu. Houpačka

z lián, potrhané sny. Nic není jisté

tak to máš rád. Řekla bych víc

ale jsou věci, o nichž se nemluví.

Chuť manga první ráno, malátná

jet lagem matně se rozpomínám.

Až to všechno ucítím pod rukama

bude to pryč. A třeba zrovna ne!

Zlátne a oceloví, i nebe mezi dráty

je nebe. Ostrá chuť, co se vzpříčí.

Úplněk v Rybách

Když nemůžu psát o mužích

píšu o ženách. Nechci epiku

říkalas, objednaly jsme si další

rosé. Řeč přišla na holá ramena

poslala jsi mi odkaz na korzety.

Ve sluchátkách nejdrásavější

songy, páteční večer, čas na pohádku.

Jen kousek ode mě lidé, které jsem stvořila

nemůžu tomu uvěřit. Příčně rozříznutá

a zase sešitá, dobře to dopadne, jako

vždycky, píšeš mi. Dobře, anebo

jako vždycky? Raději ztrácím se

v extázi, stržena rytmem. Jak jinak

zapomenout, jak jinak tady být? Úplněk

v Rybách, nelze se nedotýkat.

Planety

Když jsem se vrátila, vše bylo na svém

místě. Protahující se zvířata, plachost

rostlin, bordel v koupelně – znamení

že se tady žije, že to nebylo marné.

Úplněk přijde až zítra, planety mlčí.

Některé z nich jsou plynné, jiné pevné.

Jsou krásné a jsou na dosah. Nevěříš?

Věř. Věř! To, co tě obkružuje, navždycky

patří k tobě. Přes displej protrhávání

mraků, ta bouřka teda byla! Těkáš

a nevidíš, těkáš, a díky tomu jsi

v každé z těch teček, nebylo to marné

v pangejtu u hlavní ve čtyři ráno začínají

zpívat. Dnes nikdo nevypadne z hnízda

planety nezešílí, tam ve tmě.

A ty, i ty máš ještě čas.