Literární Souvislosti - poctivé, nenápadné vytrvalé, objevné
Tomáš Weiss
Ivana Uhlířová
Volksstück
2 – stereotyp
ta všednost šeď
všech dlouhých všedních dní
a čekat až se rozední
a voda plyne a bouře a vzdor hyne
nehynout
nečekat
a běžet
a utíkat
a viset dolů hlavou
ať vysypou se piliny
ať všechno steče do hlíny
tam
pod zem
ať všechno vetché steče
mít v hrudi obzor
květiny na poslech
nechat svá žebra žít
a svoje tepny rozeznít zavodnit zpřeházet
na druhou stranu přehodit
a po tom boku ulehnout
do vodních trav a kopretin
přes rezlé pihy jemný stín
prorůst se nechat květy
mít v hrudi obzor
létat
snít
vracet se nazpátek?
žít jenom pro svátek
vzdát se a odevzdat
tak jak se káže
tak jak to káže řád
večeře jednou snědená
podruhé jemně zpěněná
potřetí už se nedá zřít
počtvrté vlastní si játra uvařit
pojídat sebe tam a zpět
davy jdou
davy jdou za sebou
s proudem se jejich obrys smílá
a tonou v houšť
v houštinu měst
s pustinou v sobě
snaží se smést
tu nekončící spoušť
4 – póza
vytvořit si pózu
falešný pramen
peníze vyměnit za hadry šik
a volný čas do koryta vlít
s chlórem se moje DNA smíchá
zažiju dobrodružství a noci
ty minuty ticha
ve kterých si říkám
všechno je nic
ty noci budou
rychlejší
schůdnější
a taky budu mít pocit
že jsem u toho byl
u čeho?
to nevadí
prostě byl
všechny jsem oslovil
pozdravil
pochválil
na uzdě hrůzu udržel
a dobrý dojem zanechal
údržba družby
sběrači drbů
spotřební daň
jednou mě moje póza udolá
5 – melancholik
květina jsem květina!
těžký život melancholik má
neopylená kytka
nadechne a nevydechne
vzdechne a zdechne
lidé
a jejich řeči
tě nahlodají zvenku
a zevnitř sežerou
kožich se vždycky hodí
přikrýt tu mezeru
seš divnej
a neumíš se chovat
já říkám pravdu
koukej si svoje kecy schovat!
pravda a láska!
bum
pravda a láska!
bum
lásky je málo!
bum
poslední věci člověka
vědomí svědomí
hory a moře
má duše má
jen skříplej nerv
přecitlivělý jsem
a umírám na to
být ryzí
ryzí jako šnek
a najít barvu
ze které jedině je svět
královský pigment
do plátna rukama
vtírat jak indulónu
Ivana Uhlířová (1980) herečka, dvojnásobná držitelka Ceny Alfréda Radoka. Mezi její nejvýznamnější inscenace patří: Hořké slzy Petry von Kantové, Utrpení knížete Sternenhocha (Divadlo Komedie), Transit (Schauspielhaus Zürich), Der Fall Schwejk (Wiener Festwochen), Der Spieler (Kammerspiele München). V současné době působí ve Studiu Hrdinů (Mileniny recepty, Sněhurka, Buňka Číslo). Otištěný text je základem autorského představení Michala Kerna, Miloslava Königa a Ivany Uhlířové Lidový kousek, které bylo uvedeno v říjnu 2016 na festivalu „4+4 dny v pohybu“ v Praze.
Další články
Skrze biblického Jidáše k (nejen) židovským složitostem 20. století
Ta příšerná povaha světa, když je vidláctví v přesile
