Život není vždycky takový, jaký si ho představujeme

/ Veronika Chaloupková, nakl. Argo
Ještě chvíli celé jablko Alexandry Buršíkové vypráví příběh ženy po pětačtyřicítce, která se ohlíží za svým životem a glosuje milníky, kterými si musela projít. Chvíle, kdy musela v dívčím věku čelit znásilnění či byla svědkem domácího násilí na své kamarádce, nebo když vyrůstala s otcem alkoholikem. Kniha z obsahově drsných výstřižků života je psaná vypilovaným břitkým jazykem a je netypická svým časovým uspořádáním.
Ještě chvíli celé jablko Alexandry Buršíkové vypráví příběh ženy po pětačtyřicítce, která se ohlíží za svým životem a glosuje milníky, kterými si musela projít. Chvíle, kdy musela v dívčím věku čelit znásilnění či byla svědkem domácího násilí na své kamarádce, nebo když vyrůstala s otcem alkoholikem. Kniha z obsahově drsných výstřižků života je psaná vypilovaným břitkým jazykem a je netypická svým časovým uspořádáním.

Sašo, co vás vedlo k tomu, abyste napsala knihu o ženě, která se rozhodla zhodnotit poslední měsíce a roky svého života bohaté na nepředvídatelné události, které zásadně proměnily její osud? Jak moc je příběh autofikční?

Je to už nějaký čas, nevzpomínám si přesně. Nicméně vím, že jsem cítila intenzivní potřebu napsat něco, co by přesáhlo přesnost a strohost novinových článků. Jednička, dvojka, trojka, kraťas, dvoják, troják. Hlavně se vejít do počtu úhozů. Cítila jsem po letech každodenní rutiny za klávesnicí volání divočiny. Měla jsem nutkavou touhu vydat se vstříc knižnímu dobrodružství. Chtěla jsem si odpočinout, psát jen tak, pro sebe. A ano, kniha má v sobě vepsány autobiografické prvky. V každé kapitole je základ, který je reálný, nicméně se psaním pravda o mně proměnila. Postavy si žily vlastním životem a já jsem je nechala, aby příběh vypověděly po svém.

Otevíráte témata, o nichž se ve společnosti až tak nemluví – násilí, alkohol, nevěra, znásilnění a podobně. Zároveň je stavíte do protikladu s dobrem v člověku, podporou, přátelstvím, láskou či mateřstvím. Věříte stále v dobro člověka?

Život není jednoduchý. A není ani spravedlivý. Stejní jsou i lidé v něm. Přes všechny hrůzy, křivdy, násilí, utiskování, pokoření a další bezpráví, věřím v dobro člověka. Je v nás, i když už se méně blýská než dřív. Jsem přesvědčena, že nikdo není jen dobrý nebo zlý. Je v nás směs obojího v různém poměru u každého člověka. Bez tmy není světlo a naopak.

Jste novinářka, píšete velmi čtivě, váš jazyk je břitký, vypilovaný. Působí to, jako byste knihu napsala na jeden zátah; ve smyslu, že příběh plyne přirozeně, není za tím cítit žádný konstrukt, což je um, jenž by vám mohli mnozí závidět. Jak se vám kniha psala?

Víte, já jsem nevěděla úplně přesně, co z mého psaní vzejde. Neměla jsem v hlavě ucelený plán, osnovu. Žila jsem společně s postavami, prsty mi běhaly po klávesnici, pokaždé pro mě bylo překvapením, kterým směrem se vydají. Mám to tak, píšu intuitivně. Díky tomu, že jsem nemusela nad postavami a dějem přemýšlet, podařilo se mi sepsat příběh za rekordní tři měsíce.

............

ukázka z rozhovooru pro blog Arga

Další články

Když se prvního máje 1949 ozvala ohlušující rána v liberecké ulici U Novostavby, psaly noviny o výbuchu plynu. Ve skutečnosti explodovala nálož, jež měla zasáhnout komunistické funkcionáře na tribuně před radnicí. Komunistická justice měla každopádně kauzu, která je dnes známá jako Krysličkova aféra a odstartovala sérii politicky motivovaných politických procesů. O této málo známé etapě liberecké historie napsala knihu Markéta Filla (1988).
Rozhovory

Příběh skládaný po střípcích dvanáct let

Když se prvního máje 1949 ozvala ohlušující rána v liberecké ulici U Novostavby, psaly noviny o výbuchu plynu. Ve skutečnosti explodovala nálož, jež měla zasáhnout komunistické funkcionáře na tribuně před radnicí. Komunistická justice měla každopádně kauzu, která je dnes známá jako Krysličkova aféra a odstartovala sérii politicky motivovaných politických procesů. O této málo známé etapě liberecké historie napsala knihu Markéta Filla (1988).
 | Adam Pluhař, T-UNI.cz
Na nový román Jiří­ho Hájíč­ka, kte­rý se jme­nu­je Drak na pol­ní ces­tě, se čeka­lo čty­ři roky. Zno­vu se ode­hrá­vá na jiho­čes­kém ven­ko­vě, jeho ústřed­ním téma­tem je ten­to­krát dran­co­vá­ní půdy a kra­ji­ny a pirát­ské sku­po­vá­ní malých země­děl­ských pod­ni­ků vel­ký­mi pre­dá­tor­ský­mi fir­ma­mi. Přes tohle byz­ny­so­vé téma zůstá­vá Hájí­ček pokor­ný, lid­ský a pozor­ný ke vzta­hům a jejich jem­ným nuan­cím.
Rozhovory

Mám stá­le přá­te­le a zná­mé na vsi a v země­děl­ské výro­bě - rozhovor s Jiřím Hájíčkem

Na nový román Jiří­ho Hájíč­ka, kte­rý se jme­nu­je Drak na pol­ní ces­tě, se čeka­lo čty­ři roky. Zno­vu se ode­hrá­vá na jiho­čes­kém ven­ko­vě, jeho ústřed­ním téma­tem je ten­to­krát dran­co­vá­ní půdy a kra­ji­ny a pirát­ské sku­po­vá­ní malých země­děl­ských pod­ni­ků vel­ký­mi pre­dá­tor­ský­mi fir­ma­mi. Přes tohle byz­ny­so­vé téma zůstá­vá Hájí­ček pokor­ný, lid­ský a pozor­ný ke vzta­hům a jejich jem­ným nuan­cím.
 | Klára Kubíčková, nakl. Host
Téma­ta jako mezi­ge­ne­rač­ní roz­dí­ly, part­ner­ské pro­blémy a rodičov­ství pro­po­ju­jí povíd­ky v nové kni­ze Vero­ni­ky Ben­do­vé Konec sezó­ny na kou­pa­liš­ti Ústěk. Autor­ka v nich pro­ka­zu­je výjimeč­ný pozo­ro­va­cí talent. Sklá­dá ved­le sebe zdán­li­vé detai­ly pro­stou­pe­né auten­tic­ký­mi dia­lo­gy, čímž čte­ná­ři před­klá­dá téměř fil­mo­vý obraz kaž­do­den­nos­ti. Řeše­ní slo­ži­tos­ti živo­ta nalé­zá v pocho­pní, las­ka­vos­ti i humoru.
Rozhovory

Veronika Bendová o své nové knize

Téma­ta jako mezi­ge­ne­rač­ní roz­dí­ly, part­ner­ské pro­blémy a rodičov­ství pro­po­ju­jí povíd­ky v nové kni­ze Vero­ni­ky Ben­do­vé Konec sezó­ny na kou­pa­liš­ti Ústěk. Autor­ka v nich pro­ka­zu­je výjimeč­ný pozo­ro­va­cí talent. Sklá­dá ved­le sebe zdán­li­vé detai­ly pro­stou­pe­né auten­tic­ký­mi dia­lo­gy, čímž čte­ná­ři před­klá­dá téměř fil­mo­vý obraz kaž­do­den­nos­ti. Řeše­ní slo­ži­tos­ti živo­ta nalé­zá v pocho­pní, las­ka­vos­ti i humoru.