„Hlavní hrdinka je často ‚bad‘ hlavně sama k sobě“

Pacanka není tvoje prvotina. V roce 2013 jsi vydala coming-of-age novelu Zítra už usnu. Vzbudila pozitivní ohlas mezi čtenáři i odbornou veřejností. Očekávala bych, že po takovém úspěchu budeš tvořit dál. Můžu se zeptat, proč sis dala delší literární pauzu?
To je pravda, nicméně jsem na knihu dostala také jednu drsnou kritiku, která se mě tehdy celkem dotkla. Navíc jsem si myslela, že se po vydání knihy něco stane, změní, a nestalo se vůbec nic. Dalo by se tak říct, že jsem sbírala odvahu napsat další text a vykašlat se na to, co si o něm budou myslet ostatní. Na napsání knihy je navíc potřeba disciplína, čas a jakýsi vnitřní klid. Všechny tyto tři věci jsem si byla schopná zařídit až před dvěma lety, kdy jsem knihu začala psát. Řekla jsem si v práci o volné pátky (tak jsem fungovala rok) a svému okolí jsem vysvětlila, že pátky a soboty nebudu nějakou dobu existovat, protože budu psát. Došlo mi, že pokud chci napsat knihu, musím si z toho udělat prioritu, které přizpůsobím všechno okolo.
A věděla jsi téma nové knihy hned, nebo k tobě přicházelo postupně?
Vůbec, přicházelo postupně. Myslím, že se vlastně tvořilo celých těch deset jedenáct let.
Stejně jako ve tvém debutu i v nové knize je pro tebe důležité téma svobody a nezávislosti. Zároveň jsem se nemohla zbavit pocitu, že hlavní hrdinka se tím trochu zbavuje odpovědnosti za své činy. Pletu se?
Zatímco v první knize nebyl hrdina schopný svobodu žít, nebo spíš řekněme neměl odvahu využít potenciál života a dělat to, co chce, hlavní hrdinka v Pacance si už za tím, kam ji to táhne, jde. Svobodu ale často prožívá jakýmsi nefunkčním způsobem.
Dalo by se říct, že někdy až sebedestruktivním?
Rozhodně. Chce být raději „bad girl“ než hodná holčička, ale bohužel je často „bad“ hlavně sama k sobě.
..............
ukázka z rozhovoru, vedeného pro Kavárnu Hostu
Další články

Na kole Kongem a Saudskou Arábií

Jak napsat úspěšnou detektivku - rozhovor s Petrem Sagitariem
