Jako z letícího balónu

Psát o smrti, smutku a truchlení není snadné. Ještě těžší je o tom psát, pokud se nás to osobně dotýká. Nejtěžší je to dělat veřejně, bez trapnosti, patosu, sentimentality a filozoficky na úrovni. Přesně taková je poslední, útlá kniha Juliana Barnese Roviny života (Levels Of Life). Je rozdělená do tří částí (trojčlenění se často objevuje v Barnesově tvorbě), ze kterých až ta poslední mluví konkrétně o smrti jeho manželky Pat Kavanaghové, se kterou prožil třicet, očividně harmonických let. 
V první části historiograficky vzpomíná na průkopnictví francouzských a anglických vzduchoplavců. Jedním z nich je Gaspard - Felix Tournachon alias Nadar, exaltovaný nadšenec, který spojil touhu po létání s fotografováním. Umožnil podívat se na Zem z výšky. 
Druhá část je prozaická metafora o plachtění a pádu. Dozvídáme se v ní o setkání dvou bohémů - herečky Sarah Bernhardtové a člena Anglické královské jízdy Freda Burnabyho. "Spojíte dvě veličiny, které předtím spojené nebyly, a svět se změní. Někdy to vyjde a někdy ne", píše Barnes.
Ke svému velmi intimnímu letu do výšek se Barnes odhodlá až ve třetí části knihy. Letí v balónu třicet let, pak nastane porucha a začne pád, trvající 37 dní ode dne stanovení diagnózy. Barnes havaruje a přistává jako vdovec...
Začátky vzduchoplavby a fotografie v 19. století autorovi slouží jen jako symboly pro lásku, vzplanutí, let ve výškách, úspěšné přistání nebo tragický pád s následky. Píše o smrti, smutku a samotě nehystericky a ateisticky. Jsme sami, když se narodíme, i když umíráme. Co vlastně chceme od lásky? Nasytit hlad po spojení. Společně vyletět, padnout a zemřít. Tím se všechno končí. Ucítit chuť života a smrti. Jsou to antagonistické a navzájem se doplňující fáze jedné a té samé reality. Sloučení a destrukce splynou v jeden celek a na zlomek vteřiny se nám před očima mihne dokonalost bytí. Jako z letícího balónu.
 
Danica Hollá, autroka je literární redaktorka, spolupracovnice slovenské Revue svetovovej literatúry, momentálně žije v USA, překlad tw