Hrabě Nula - pokračování legendárního Neuromacera

Od chvíle, kdy se poprvé v tisku objevilo slovo „kyberprostor" uplynulo víc jak třicet let. Bylo to v Gibsonově povídce, která vyšla v červenci roku 1982 v časopisu Omni. V rozhovoru pro Paris Review Gibson popisuje, jak na to slovo přišel: „Sedl jsem si se žlutým blokem, tužkou a začal čmárat. Infoprostor, dataprostor... Myslím, že na třetí pokus to byl kyberprostor. Říkal jsem si, že je to opravdu divné slovo. Líbilo se mi, jak znělo. Přišlo mi, že opravdu něco znamená a přitom je tolik prázdné."

Kyberprostor, jak si ho Gibson před třiceti lety představoval, byl – nebo by měl být – prostorem totálně pohlceným virtuální realitou. Když Case, hrdina Neuromancera  (1984) zavede dermatrody do svého čela, zapne je a přesune se do matrixu, jeho „vnitřní oko" vidí „jasnou 3D šachovnici, táhnoucí se donekonečna". Na ni, nebo přímo v ní, jsou „graficky zastoupena data, vytažená z každého počítače uvnitř lidského systému". Tato myšlenka ho napadla při sledování svých dětí hrajících videohry. „Přišlo mi, že chtějí být uvnitř těch her, uvnitř prostoru samotného přístroje". Inspirovala ho i reklama na počítače společnosti Apple, kterou viděl na autobusové zastávce. „Pomyslel jsem si: každý člověk ho jednou bude mít. A každý v nich bude chtít žít. Tak nějak jsem věděl, že ten pomyslný prostor za počítačovými obrazovkami bude jako jednolitý vesmír."

Gibsonovi je také všeobecně připisována předpověď internetu. On sám nemá o svých prorockých schopnostech žádné falešné představy. „Futuristické předpovědi ve sci-fi literatuře jsou ve skutečnosti dost nejisté," říká v Paris Review. „Romány zasazené do imaginárních budoucností nutně vyprávějí víc o době, ve které jsou napsané. Jakmile je dílo hotové, začíná získávat patinu anachronismu."

„Největší dopady nových vynálezů vždycky očekáváme úplně nejmíň," řekl Gibson v rozhovoru. „Nevíte, co s tím lidé udělají až to dostanou do rukou a začnou si s tím hrát, nebo to využívat ke kriminálním účelům, nebo vydělávání peněz."

zdroj: Literárni.cz, kde byl uveřejněn rozsáhlejší text z The Guardianu v překladu Tomáše Rákose