100 let od smrti stále moderního Franze Kafky

Vedle díla máme to štěstí, že v češtině máme pd roku 2018 přeloženou Kafkovu biografii od Reinera Stacha (1951). Autor pracoval na své rozsáhlé trilogii o Kafkovi osmnáct let, prostudoval neuvěřitelné množství materiálu, pročetl dobový tisk a především se opíral o kritické vydání Kafkových děl, korespondence, deníků, a dokonce úředních spisů, které vycházely v průběhu let v německém nakladatelství S. Fischer. S prací začal v roce 1995 hlavně proto, že se po celá desetiletí neobjevil žádný nový životopis, přestože se o Kafkově osobnosti i díle dál živě bádalo. Chtěl nové poznatky sesbírat, analyzovat a vytvořit velké panorama. To se ale nemohlo vejít do jediného svazku. Nakladatel souhlasil s tím, že postupně vydá tři. Autor ovšem řešil další věc, totiž zda bude moci s úvodní částí, věnovanou Kafkovu dětství a mládí, posečkat – toto období bylo totiž velmi špatně zdokumentováno a jeho popsání chtělo víc času. Nakonec začal psát napřed druhý díl, pak třetí a jako poslední si nechal Rané roky.

Jde o ten typ biografie, která se čte jako román. Reiner Stach ví o Kafkovi první poslední. Víte, jak se říká, že někdo ví o druhém víc, než on sám o sobě? Tak tohle je ten případ. Skutečně máte ten pocit, že jdete Kafkovým životem krok za krokem vedle něho. Že vedle vás píše i dýchá. Trápí se s rodinou i s prací, se psaním i se svými láskami. Jak může být něčí životopis vůbec takhle podrobný a detailní?

Třeba právě poslední dny autora Procesu a Zámku jsou Stachem přiblíženy velmi sugestivně. Čtyřicetiletý Kafka je strávil v plicním sanatoriu nedaleko Vídně. Následkem postupující tuberkulózy byl vážný zánět jícnu, který mu téměř znemožňoval cokoliv spolknout a zároveň se i přes úsilí špičkových lékařů té doby horšilo jeho dýchání tak, že bez tracheotomie nebylo možné vyhnout se udušení. Dochází dokonce k „léčbě mlčením“, kdy dostává od lékařů pokyn, aby nemluvil – a to ani šeptem. A tak jsou jedněmi z posledních textů světového spisovatele lístečky, kterými komunikuje s nejbližším světem. Jak jinak – týkají se především tělesného stavu, problémy kolem jídla, pití a medikace. Ošetřující lékař dr. Klopstock tyto lístky shromáždil a Kafkův dobrodinec i stín Max Brod později výbor z těchto lístků připravil k vydání.

Paradoxem je, jak připomíná Stach, že poslední Kafkovou literární prací byly korektury povídky Umělec v hladovění, na kterých pracoval ještě den před svou smrtí. Z textu o člověku, který už nechce jíst, pociťoval autor, který už jíst nemohl, zvláštní strach. Podle svědků nedokázal při četbě tohoto svého textu na smrt nemocný Kafka zadržet slzy.