66 současných básní o Praze

Na úvod (ukázka)

Duchovním otcem myšlenky, ze které povstala tato antologie, je Petr Gojda, dramaturg a režisér Českého rozhlasu Vltava. Minulý rok v srpnu mě oslovil, abych vybral texty pro rozhlasový pořad o Praze, který by bylo kompponovám výhradně z básní současných českých básníků. Pořad měl podobně jako tato kniha společného jmenovatele: výročí založení tzv. Velké Prahy.(Velká Praha vznikla 1.1.1922 připojením 37 okolních menších obcí a osad. Do té doby Prahu tvořily pouze 4 části, a to Staré Město, Nové Město, Hradčany a Malá Strana - pozn. OKO)

Už během hledání básní pro Petrův pořad jsem si přál, abychom v Mwstské knihovně v Praze připoměli knižní antologií současné pražské poezie, kterou by zaštítila iniciativa Praha, město literatury. Knihou, která by ukíázala, že Praha je pro básníky důležitá i dnes. Tuto antologii držíte nyní v ruce.

Hraje tedy Praha v současné poezii výraznější roli? Kupodivu ano. Básníci o městu píší a Praha je jim přirozenou kulisou k rozherání vlastních postřehů, dějů, historek, obsesí, pozorování, extatických okamžiků, zaříkání, chmurných duševních propadů i klidného spočinutí. V textech básníků naší antologie celý přeludný kaleidoskop dnešního života Prahy. Navíc s výjimkou říční antologie Dryák ředěný Vltavou nevyšla po roce 1989 - alespoň pokud je mi známo - žádná kniha pražské poezie. Zatímco Brno a Ostrava své antologie mají, Praha, zdá se, o úlitbu svému božstvu dosud nežádala. Snad proto, že si je svým pozoruhodným prostorem natolik jista, že nepotřebuje pozornost básníků?

Pravda je, že doba se změnila. Inspirací pro tuto knihu byla antologie básní o Praze ze šedesátých let minulého století, kterou uspořádal Jaroslav Seifert. Nazývala se velice prostě - Verše o Praze. Byli v ní zastoupeni přední čeští básnící od Máchy až po Nezvala, i básníci méně známí. Básně z této knihy Prahu opěvovaly a vyjadřovaly se o ní jako o národní a kulturní entitě. Většina z nich ještě vnímala Prahu především v jejím historickém centru. Básně to byly krásné a vůbec ne oslavně duté, ale občas si neodpustily poetickou frázi. Chce-li básník hovořit k širšímu publiku, je nutné, aby frázi občas použil. Dnes už ale není možné mluvit tímto tónem. Moderní poezie frázi odmítá (pokud ji zrovna nechce použitím demaskovat) a je pro ni důležitá přesnost jazyka. Básníci chtějí emancipovat vlastní řeč, aby co nejzřetelněji promluvila o jejich životní zkušenosti i o jejich vidění světa.

Naše antologie představuje 66 básní od 56 současných českých básníků a básnířek. Zastoupeni jsou autoři několika generací, kteří začali publikovat od roku 1989. Rozpětí jmen sahá od Ajvaze až po Zedníka. Zastoupeni jsou rovněž pouze autoři žijící. Jsem si vědom problematičnosti takového hlediska, prootže mrtví básníci mají v Praze také domovské právo a neprávem se na ně zapomíná. V jednu chvíli jsem uvažoval o zařazení alespoň několika zesnulých autorů, kteří publikovali ve stejné době jako "naši" básníci. Měl jsem na mysli například Andreje Stankoviče, Stanislava Dvorského, Karla Jana Čapka a jeho bratra Michala, Petra Krále, Jana J. Nováka, Miroslava Salavu, Karla Šiktance nebo Prokopa Voskovce. Nakonec jsem ale od té myšlenky upustil. Zesnulým básníkům věnuji alespoň vzpomínku.

Jakub Řehák

.......................

Ukázky:

Ondřej Buddeus

* * *

Na podzim

minulého roku

při příležitosti

výzbroje armádní přehlídky

na Vítězném náměstí

v Praze 6 si prezident

šel potřást občany

s pravicí

Když to viděl můj

dobrý přítel Pavel

šel si potřást pravicí

taky

předtím si ale

v puse udělal plivanec a

ten plivanec si plivnul

do dlaně

S prezidentem

si srdečně a rychle

potřásli pravicí

Prezident si

pak Pavlův plivanec

s úsměvem muže

z lidu

otřel do pravic

lidu

Nevěděl o tom

nikdy by ho to

ani nenapadlo

Pavla taky ne

Viktor Špaček

Léto v Praze

Budoucí maminka

sedící v tramvaji

celá zamračená.

V jejím břiše

se mračí dítě.

Jitka N. Srbová

Karlák

Nastrojit se, nabídnout.

V červených kalhotách.

V oblecích, banda čtyř, taneční.

Taneční.

Eskalátor do budoucnosti 

tenkých dívek

a nemožného naléhání. 

Kolena ještě u sebe,

večer začíná.