Něco pro děti a mládež každého věku

Jeff VandeMeer: Prapodivné potíže II. - Stín sviště

V druhé knize Prapodivných potíží Jonathan Lambshead spolu s přáteli pokračuje v nebezpečném putování Aurorou, alternativním univerzem plným bizarní bytostí a podivných kouzel, kam jej dovedly tajné dveře v podzemí rodinného sídla. Pomalu v sobě objevuje dosud netušené schopnosti a začíná chápat, jak náročný úkol před něj osud postavil. A zatím se vojska Aleistera Crowleyho, který pomocí černé magie už dávno ovládl Paříž a útočí i na pevninský most do Anglie, neúprosně blíží ku Praze...

"Když doktor Lambshead uváděl Jonathana do stanu, obří králík se k němu naklonil a tiše zadrmolil „Vítáme vás“. Rostlinstvo na obličeji se mu při těch slovech rozbřesklo náznakem úsměvu, protože v obloučku rtů znenadání vykvetla stovka drobounkých bílých hvězdicovitých kvítků, které vzápětí znovu překryla zeleň. „Reverzně fotosyntetické zašklíbení,“ poznamenal doktor Lambshead, nebo to Jonathanovi jen zaznělo v hlavě? „Magie je věda. Češi. Frajeřinky. Dobře si to zapamatuj.“

Matt Haig: Kluk jménem Vánoce

Příběh vypráví o kouzelném bělovlasém vousatém muži, který na Vánoce nosí dětem dárky. Koho by napadlo, že i on kdysi dávno býval malý chlapec? Jmenoval se Nikolas, narodil se o Vánocích a vyrůstal v chudé rodině kdesi ve Finsku.

Neměl žádné sourozence, se kterými by si mohl hrát, a nejbližší město – Kristiinankaupunki (čte se to tak, jak se to píše!) – bylo daleko. Dostat se do něj trvalo dokonce déle než vyslovit jeho název. A stejně se tam nedalo dělat o moc víc než jít do kostela nebo koukat do výlohy hračkářství. „Tati! Koukej! Dřevěný sob!“ žasl Nikolas, když tiskl nos k výkladu. Nebo: „Hele! Panenka, co vypadá jako elf!“ Nebo: „Koukej, panáček, co vypadá jako král, ten je roztomilý!“ A jednou se dokonce zeptal: „Mohl bys mi něco koupit?“ Vzhlédl k tátově tváři. Byla to dlouhá, úzká tvář s huňatým obočím a kůží drsnější než staré boty zapomenuté na dešti. „Víš, kolik to stojí?“ zeptal se ho jeho otec Joel. „Ne,“ připustil Nikolas. A otec zvedl levou ruku s nataženými prsty. Měl jich na ní jen čtyři a půl, protože se mu kdysi stala nehoda se sekerou. Příšerná nehoda. Fůra krve. Asi bychom se u toho neměli moc zdržovat, protože tohle je vánoční příběh. „Čtyři a půl rublu?“ Otec se zatvářil rozdurděně. „Ne. Ne. Pět rublů."

zfilmováno Netflixem