Žádné lidské dada, ale poezie algorimů z googlu

Předmluva (ukázka)

------------

Mix kreativity, nahodilosti a tiché práce algoritmů - geneze, kontexty a poetika google poezie

Poetika aneb Radost z nálezu

O jaké básně se vlastně jedná z jazykového hlediska? A proč vůbec můžeme vnímat těch několik řádků textu jako báseň? Kromě toho, co jsme si už řekli, tedy že básní může být cokoli, opírá se google poezie o tradiční básnickou figuru, a sice o anaforu. V hodinách literární výchovy jsme se všichni učili, že anafora je opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku dvou i více sousedních veršů. Ti z nás, kteří se nenechali literární výchovou odradit a našli si v četbě poezie dobrodružnou zálibu, vědí, co anafora velmi jednoduchými prostředky dokáže – rytmizuje prakticky libovolně dlouhý text (bez nutnosti dalších metrických či rýmových pravidelností), staví vedle sebe obrazy často nesourodé, ale o to více jiskřící vzájemným významovým napětím. A to je i jedno z kouzel google poezie – nikdy dopředu nevíte, co všechno se vám sejde v jednom textu, čím vás Google zase překvapí. Snad i proto tolik lidí zkouší své vlastní googlovské básně vytvářet, onen moment překvapení je vskutku velmi svůdný. Anafora ostatně dobře zapadá do historického podhoubí, z něhož mohl tento literární fenomén vyrůst, a jímž je už zmíněná avantgardní poezie – jen si vzpomeňme na Nezvalovy nekonečné výčty anaforicky začínajících veršů:

jako akrobat jenž přešel po lanu

jako matka která porodila dítě

jako rybář který vytáh plné sítě.

Google dokáže být chvílemi ještě překvapivější ve významových zvratech na malých textových plochách a v efektivní a často i zábavné nekoherenci vedle sebe stojících motivů:máme tady tanečnici ta jí má jak slunečnici máme tady výborný koláčky máme tady krokodýla vegetariána mám tady stát

Nejpůsobivější jsou potom zřejmě ty texty, v nichž divoký mix motivů je slovesnými tvary spojen do celku, který působí jako útržek příběhu či jako (vnitřní) monolog postavy, jejíž nevyřčené osudy si můžeme domýšlet:

co když se nedostanu na střední školu

co když se do mě udělá

co když se nedostanu na vysokou školu

co když se do mě nevejde

Příležitostně se podaří mikropříběh i efektně pointovat, jako například v básni „IT existencialismus“:

nevidím wifi

nevidím externí disk

nevidím disk v tento počítač

nevidím iphone v itunes

nevidím pc v síti

nevidím smysl života

Nepřehlédnutelnou charakteristikou poetiky googlovských básní je jejich bohatá intertextualita. Aby také ne. Vazby mezi texty a mezitextové shody leží v základech tohoto tvůrčího postupu, který je založen na strojovém porovnávání nově psaného textu s texty uloženými v paměti systému. Ve finálním tvaru vzešlém z našeptávače pak hojně nalézáme úryvky populárních písní, názvy oblíbených filmů, citáty z kanonických literárních děl apod. Intertextualita rovněž potvrzuje popkulturní charakter google poezie, která přirozeně čerpá z toho, co je na internetu hojně žádané, a to popkulturní produkty jsou − jako například oblíbené komedie v této básni:

stůj při mně

stůj nebo maminka vystřelí

stůj nebo se netrefím

stůj dej přednost v jízdě

stůj břízo zelená

Některé texty jsou téměř celé složeny z názvů cizích děl či citací z nich. Náhodná setkání vysokého a nízkého pak mohou představovat intelektuální zábavu i pro náročnějšího čtenáře. Radost z nahodilých nálezů. I tak by se dalo popsat kouzlo, které pro mnohé její tvůrce a čtenáře google poezie má. Tento zábavný mix kreativity, nahodilosti a tiché práce algoritmů má ve světě teoretického uvažování svůj střechový pojem, který v češtině zní poněkud komicky – serendipita. Tento pojem označuje situaci nalezení něčeho, co jsme nečekali a vlastně ani nehledali, což může být i velmi cenný objev (např. objev penicilinu). Zmiňuji to zde hlavně proto, že po knižním vydání googlovských básní lze očekávat esteticko-etické námitky proti strojové, tedy údajně nelidské povaze této tvorby. Serendipita provází lidskou kreativitu od nepaměti, protože lidská tvořivost je mocná, ale nikoli všemocná. Věda i umění se neposouvají dál pouze kvůli síle lidského ducha, ale někdy také kvůli koincidenci jevů, které člověk bezprostředně neovlivnil. A i na tuto skutečnost google poezie (spolu s ostatní generativní literaturou) ukazuje. Google poezie rozhodně není nelidská, člověk stojí na jejím počátku (vkládá dotaz do vyhledávače) i na konci, když ze sady výsledků vybírá ty, které stojí za zveřejnění či sdílení. I proto je velmi dobře, že primárním médiem využívaným k šíření googlovských básní jsou sociální sítě, kde se na tyto zpola strojové texty nabalují pestré vrstvy metatextů už zcela lidských, plných autentické emocionality, která dobře vyvažuje někdy skutečně až příliš mechanický charakter vygenerovaných textů. A víte, kdy google poezie funguje nejlíp? Když o ní, o jejím vzniku a jejích kontextech nic nevíte. Tak zkuste prosím zapomenout, co jste právě četli, vnímejte pouze verše, které vás čekají na následujících stránkách, a pak hned zkuste nějaké sami s pomocí našeptávače vytvořit a sdílet. To je totiž skutečná google poezie. Na stránkách této knihy bude fixována pro další generace. Její život se ale odehrává přímo na Vaší obrazovce.

PhDr. Karel Piorecký, Ph.D.Ústav pro českou literaturu AV ČR