Nakladatelství Větrné mlýny

Kniha o bílé a černé magii, smyslu psaní, životě mouchy a hypnotizérovi, o mariborském zázraku. Stroboskopicky rozostřená milostná novela plná magického realismu. Advokacie mouchy domácí.

Toto je dojemný příběh rodiny, která kdysi opustila svou zemi v naději, že začne nový život. S hořkosladkým humorem jej vypráví syn, který se snaží stát Němcem.

Zapomeňte na Boženu Němcovou, tahle babička rozhodně není šťastná žena. Jedno sídliště, několik maloměstských životů. Cigarety, alkohol, hospody, školky, školy, sexuální zneužití, sebepoškozování, Maria Callas a jedna babička.

Ženy i muži v této knize stojí na rozhraní svých životů. Dosavadní jejich část, prožitá v nadějích, usilování a touze po uplatnění, se završila. Ta, která leží před nimi, bude mnohem těžší.

Březen 1897, Reykjavík. Nejvyšší úředník dánského krále na Islandu svolává zasedání učenců a význačných osobností ostrova. Sigurlína Brandsdóttir, dcera Brandura Jónssona, učence a písaře z Kotů ve Skagafjörðuru, zmizela.

Novela Arnošta Goldfama.

Kniha o Ferentari, čtvrti, o které si její obyvatelé myslí, že je kolébkou frajerství. Je také o lásce — zištné? nezištné? — mezi spisovatelem, který přistál v nejchudší bukurešťské čtvrti, a bývalým vězněm, který se naučil mít rád i muže.

Toto je básnická kniha, která se dobírá podstaty prostřednictvím prožitých textů a zároveň propracovaným jazykovým systémem, který nás vede k tomu, že chceme jednotlivé texty a pasáže pročítat znovu, aniž bychom ztratili vědomí

Jak se dá žít se ztrátou blízkého člověka? Toto je příběh o ztrátě a bolesti. Tarjei padl na misi v Afghánistánu, stejně jako další dva jeho kamarádi z rodné vesnice.

Ne pouze výbor ze Škrabalových dosud vydaných knih. Až nyní vydaný román v básních. Román celoživotní, osobní i společenský. Umělecká reflexe i nekorektní vtípky. Starý svět, nový svět. Americké road movie. Brýle na oči, colu do ruky a jedu!

Ze vzpomínek pamětníků na dvacátá až šedesátá léta 20.století na Brněnsku i jinde.

Hořká satira nastavující nelítostné zrcadlo střední třídě v nejbohatší zemi Evropy. Román Mít svý jistý učinil ze své autorky literární hvězdu. Stvořila v něm svoje alterego, Resi. Ta je nejšťastnější, když se zavře do komory na košťata a píše.

Poetická autobiografie Všechno bychom si řekli je úplně jiná než předcházející tituly berlínské spisovatelky Judith Hermannové. Je to její dosud nejosobnější kniha, uhrančivě otevřená zpoveď.

Toto je dojemný příběh rodiny, která kdysi opustila svou zemi v naději, že začne nový život. S hořkosladkým humorem jej vypráví syn, který se snaží stát Němcem.

Toto je deník dobře zavedeného spisovatele. Je mu pětačtyřicet, má ženu, dvě děti a bydlí v Athénách. Všechny své trumfy už rozdal, jeho ješitnost je zhrzená, stárne. Kdo je David Zábranský a má to nejlepší už za sebou? Nevíme.

Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo.

Nepojmenovávat, tedy neodloučit se. Zůstat v nenazvánu. Kde nelze jistě odlišit začátek od konce, záchranu od zločinu, jednu od druhé, tělo od těla. Králová totiž ví, že to, co nás všechny spojuje, je tělesnost. Nekontrolovatelná, tekutá hmota.

Polrok bez sexu je souborem šesti povídek. Situace a postavy jsou nahlíženy z ženské perspektivy a jejich otevřená erotičnost (nikoliv pornografičnost) spolu s vypravěčskou ironickou distancí přinášejí až sžíravě kritický pohled na erotiku.

Kniha Ľudská totalita, je jakýmsi pomyslným završením autorovy bohaté tvorby, esencí jeho tvůrčí i společenské zkušenosti. Je výběrem osobních vyznání, postojů, polemik a názorů na témata, jež považoval za nejpodstatnější.

Antologie básní o pivu a pivní poezie od roku 1880 po současnost. Knížka představuje národní bardy i autory regionální a zdánlivě bezvýznamné.