Šedá, bílá, modrá

(...)Ten text tu prostě a pouze je. Soudržnost Šedé, modré, bílé tkví v něčem jiném. Ve výstižném přiblížení vnitřních hnutí mysli jednotlivých postav, v situačních fragmentech, v jednotlivých popisech.(...)Vláčný, nikoli však rozvleklý či beztvarý organismus této prózy žije z nekoketující vlídnosti a důvěrnosti konkrétních úkonů a předmětů, což není v rozporu s vyzněním díla - druhého člověka lze pochopit vždy jen částečně a pokus o absolutní splynutí s ním, natož o jeho ovládnutí, nemá naději na úspěch.