V zajetí obrazů: Vizuální politika 21. století

Česká badatelka zasazuje obrazy do kontextu svých obecnějších úvah, někdy až proklamací, v nichž velmi zřetelně vyjadřuje svoje ideové postoje. A je v jistém smyslu aktivistická.

(…) V neposlední řadě mě na knize zaujala i krátká kapitola o udržitelných městech, která jsou zobrazována většinou jako implementace technologií do veřejného prostoru s cílem vytvořit „chytré město“ (smart city). Málokdy ale ukazují, kdo tato města obývá. Pokud se totiž na takových vizualizacích nějaké postavy objevují, jedná se většinou o ekonomicky produktivní bělošskou populaci. Starší lidé nebo ekonomicky ohrožené skupiny na těchto vizualizacích chybějí. Klimaticky spravedlivé město se tak neprezentuje i jako sociálně spravedlivé, což je velmi zajímavý postřeh i pro mě osobně, byť pro toto zjednodušující zobrazování mám jako architektka vysvětlení – většina návrhů je vytvářena v rámci soutěží, ve kterých přitažlivost a sexappeal obrázků rozhoduje o vítězství. (…) Jsem ráda, že se kniha V zajetí obrazů dotkla (byť jen v pár řádcích) i výtvarné vizuality. Pokud autorka bude psát další pokračování, ráda si o tomto tématu přečtu víc. Zajímaly by mě odpovědi na otázky, jak vizuální umění komunikuje současná témata, co v sobě všechno dokáže odrážet, nebo jestli a jak s námi také nějak manipuluje. (…)

(…) Přestože se kniha V zajetí obrazů zabývá poměrně náročnými tématy (válkou na Ukrajině, migrací, klimatickou změnou, rasismem), nesklouzává k melancholii či bezvýchodnosti. Snaží se hledat momenty spojování a blízkosti, což je v současné polarizované společnosti velice cenné. Průchová Hrůzová nabízí i konkrétní východiska. jakési berličky na cestě za lepší a pečující budoucností. Zároveň se nebojí kriticky vymezit i v případech, které mohou být v českém prostředí vnímány kontroverzně – v naší veřejné debatě se totiž kritika kapitalismu běžně zaměňuje za projev bolševismu a manýru minulého režimu a vyjádření solidarity s palestinskými civilisty a civilistkami někteří vnímají jako projev antisemitismu. Kniha V zajetí obrazů klade důraz na mezirasovou (a v poslední kapitole i mezidruhovou) empatii a rozvíjení solidární imaginace, jež by překonávala binaritu „my versus oni“. V podání Průchové Hrůzové však taková snaha nevyznívá vyprázdněně. To je zásadní přednost i pilíř celé knihy a zřejmě i nutná podmínka našeho dalšího společenského směřování. Možná, že naše budoucnost neleží ve hvězdách, ale v (zodpovědných a neposlušných) obrazech. (…)