Prašina

(...) Tam, kde Foglar (při vší úctě a vážnosti) zůstal u romantické vize přátelství několika kluků pátrajících v atmosférickém, neopakovatelném světě po dávno pohřbených tajemstvích minulosti, matematik Matocha svůj fantaskní svět prohlubuje, rozšiřuje a snaží se pochopit jeho zákonitosti. Celá zápletka tak získává moderní háv trochu špionážního, trochu detektivního pátrání okořeněného nefalšovanou láskou k vědeckému pokroku a lidské touze po poznání. A s každým dílem se vše posouvá dál, jinam – a často i velice překvapivým směrem. Je to hra do detailů promyšlená, logická, ale přitom ani na okamžik nepostrádající šťávu a drajv.(...) Prašina si tak začíná žít vlastním životem – a nutno dodat, že se jí daří skvěle!

Tajemná pražská čtvrť, kde nefunguje elektřina a jejíž křivolaké uličky skrývají mnohá nebezpečí, jen málokterému čtenáři dobrodružné literatury nepřipomene slavná Foglarova Stínadla. Pošlete však do ní děti 21. století, a poetika se trošku promění. S pomocí postupů vypůjčených z thrilleru či vědecko-fantastické literatury autor předkládá napínavý příběh, který nenásilně upozorňuje na míru důležitosti všemožných vynálezů v našich životech.

(...) Dvojice genderově rozdílných hrdinů jednoduše odpovídá na otázku, zda je kniha pro holky, či pro kluky. Zároveň jejich charaktery bourají stereotypy o vědecky nepřemýšlejících dívkách a necitlivých klucích. Knize vládne liberální duch, v němž neexistuje buď, anebo a kde v opozici nejsou sto let stará kniha a mobilní aplikace. Vše je součástí lidského vědění, které je největším dobrodružstvím a díky němuž lze nalézt klíč k většině problémů. A to je vlastně i hlavní vzkaz Prašiny: vždy přemýšlet a nepodléhat strachu a beznaději, ani když srdce bije na poplach. Život za to stojí.

(...) Jednoduše funguje přesně, jak má. Z autorova stylu je cítit, že má klasiky dobrodružné prózy pro dospívající hochy načtené, přestože svůj počin halí do moderní osobité interpretace. V přiměřené míře se nevyhýbá ani populárním záhadám, městské mystice nebo hrátkám se šiframi. Prašina je svěžím čtivým thrillerem pro náctileté, jenž by neměl zklamat nikoho, kdo má v oblibě napínavé příběhy s dobře budovanou atmosférou, divokým spádem děje a nepokřivenou morálkou. Bonusem pro starší je celková nálada románu, která jim připomene životní období, kdy spolu s jedním chlapeckým klubem naslouchali nápěvu beze slov přikrčeni v temném a prašném zákoutí kostela svatého Jakuba.

(...) Matochova prvotina narušuje každodenní soustředění na pracovní nebo školní povinnosti, těšíme se až ji znovu vezmeme do ruky a otevřeme. A to přes všechny výše zmíněné nedostatky. Naše myšlenky se neustále točí okolo Prašiny, jakoby existovala, jako bychom se do ní mohli vydat, protože stačí projít několika ulicemi a staneme na hranici temné, tajuplné čtvrti... Záhada hlavolamu 21. století, Stínadla 2.0, to je Prašina.

Napínavá, tajuplná a dobrodružná se špetkou romantiky – taková je debutová kniha pro děti nazvaná Prašina, již napsal mladý matematik a literární recenzent Vojtěch Matocha. (...) Vznikl regulérní thriller, avšak obalený příjemným stylem i krásným jazykem a doplněný neméně autentickými ilustracemi Karla Osohy. Příběh je dobře vystavěn – a i když se možná dospělý čtenář občas pozastaví nad logikou některých situací, zažívá splněný dětský sen o dobrodružství. A koneckonců sny si trochu nesoudržnosti mohou dovolit.