Nejlepší pro všechny

(...) Nejlepší pro všechny, autorčina pátá kniha pro dospělé, drží tradici jinotajných názvů, pod něž lze schovat cokoli. Víc než předchozí však zároveň upomene na frázi, kterou slyšel snad každý, ale nikdy neměl pocit, že přináší všeobecné blaho, spíš oběti na všech frontách. Ty v románu přináší Eva, její dospělá dcera Hana i její vnuk Viki. Jeho vnitřním monologem, kdy se zlobí, že jej máma po dalším průšvihu posílá bydlet z Prahy na vesnici k babičce, kniha začíná. Soukupová opět ukazuje, že umí vyprávět z dětské perspektivy: umí si představit tlak, jejž zažívají děti z neúplných rodin, vystihnout kontrasty v chování malého puberťáka, který zkouší první cigarety, ale zároveň si chodí lehnout k mámě, když se probudí uprostřed noci. (...) . Autorčina scenáristická zkušenost se tu projevuje nejen v technice psaní charakteristické lakonickými větami v hovorovém jazyce a tradičně dobrými dialogy, ale i ve znalosti prostředí. Hranice mezi Hančinými pocity a sentimentem načerpaným z rolí čtenář rozezná jen obtížně. Kdy Hana pláče nad smrtí otce a kdy se jen dojímá představou té situace?

Petra Soukupová s obvyklou podmanivostí svého vypravěčského umění na příběhu tří hrdinů ukazuje, jak těžké a často bolestné je klamat okolí a především sebe v zájmu toho, co je údajně nejlepší pro všechny. Její nová próza spolu s knihou Kdo zabil Snížka? vytváří neobvyklý koncept dvou knih, které sice vyšly krátce po sobě a odehrávají se ve stejném fikčním světě, ale cílí na dvě velmi rozdílné skupiny čtenářů – děti a dospělé.