Všecko napsané

(...) J. A. Pitínský si libuje jak v různých nářečích, humpoláckých i sofistikovaných dialektech, ale i v až barokně či symbolisticky košatém stylu. Ve svých surreálných a groteskních textech osciluje mezi manýrou, výraznou stylizací a šestákovou krutostí jednotlivých obrazů či jednání. Autor je tak rozkročen mezi několika epochami, všechna jeho díla se od sebe sice značně liší, ale i tak jim je společná ironie spojená s melancholií, která vyvěrá ze staromilecké stylizace, ale i poťouchlosti. Bohužel se však literární tvorba dodnes nachází ve stínu inscenací J. A. Pitínského a svazek sebraných spisů dokazuje, jak je sice ojedinělým, ale literárními kruhy stále nedoceněným autorem. To je však obecný problém, jakmile se kdosi vymyká jednoznačnému zařazení typu básník nebo režisér, stává se osobou, která pouze uvádí do nejistoty.

(...) V precizní, neokázalé a dokonalé grafické úpravě včetně sofistikovaného pojetí obálky se skrývá šest divadelních her včetně proslulé Matky, tři prózy, dva scénáře, básnická sbírka a epilog v podobě snového příběhu z Madridu Wilsonův madridský podzim. Větrné mlýny vydaly Pitínského sebrané spisy v nákladu pouhých pěti set výtisků, jde tedy vlastně skoro o bibliofilii, kus stojí přes dvanáct set korun. Je to však uspokojující a smysluplná investice. Pitínský dává každým svým dílem najevo skromnost a fascinaci jazykem, úctu k velkým lidským tématům a čtenář záhy pochopí, že ten muž nemůže jinak než tvořit, že ho to žene a pálí a nutí, že není úniku před neodbytnou potřebou psát a vytvářet světy. Světy, kde je vše dovoleno, kde vládne smršť fantazie, ale kde zároveň platí vlastní přísná pravidla uměřené kvality a všechno má svůj logický smysl, žádné blouznění utržené ze řetězu.

(...) Texty, které spis Všecko napsané obsahuje, vznikly v letech 1987 až 1992. Poté, jak Pitínský k neuvěření mnohých prohlašuje, nenapsal kromě scénářů (které považuje za provozní záležitost) nic nového. "Psaní je pro něj přirozeným prostředkem, jak svést prožívanou realitu do surreálného světa, kde se pohybují smrtelníci i fantaskní a podivně vyšinutí tvorové trápící se jsoucnem. Jeho dramatické texty, prózy i básně nesou skoro vždy osobní výpověď," uvádí v doslovu knihy Jana Machalická. Režisér a spisovatel Zdeněk Petrželka, kterého k pseudonymu inspirovala vesnice Pitín, spis uzavírá vysvětlující poznámkou.V ní upozorňuje na jména těch, kteří jej při psaní jednotlivých textů ovlivnili.