...a tys na Němce střílel, dědo?

(...) Beer byl jako spisovatel a novinář člověkem zkušeným v práci se slovy a jeho paměti se vyznačují vysokou úrovní literárního zpracování, o což není český čtenář ochuzen díky zdařilému překladu Jitky Bodlákové. Užitečným doplňkem knihy jsou doslovy Zdeňka Maršálka a Víta Strobacha, které podrobně pojednávají o historických souvislostech zmiňovaných událostí. Zajímavý životní příběh brněnského židovského intelektuála bez vlasti i bez vyznání a snad i jeho vlastní poučení rozhodně stojí za pozornost především, ne však pouze, milovníků historie.

(...) Ve své knize ...a tys na Němce střílel, dědo? se rozhodl vrátit do dětství a mládí, kdy se v Praze zapojil do komunistického hnutí, a prošel až do chvil, kdy po válce odešel do druhého exilu. Jeho vyprávění má několik kouzel. Na sklonku života došel k moudrému smíření s věkem, který limituje naše aktivity. Především však zanechal jedinečné svědectví o společenském a politickém životě v Československu mezi světovými válkami a to zejména v tehdejším komunistickém tisku. (...) V osobitém podání zkušeného novináře a spisovatele ožívá běžný život lidí u nás i ve Francii, kde Beer bojoval jako voják. Je to kniha, jež přispívá k poznání naší minulosti, kterou nevidí černobíle, přesto velmi kriticky. A aniž se prvoplánově snaží, ukazuje důvody, které v důsledcích vedly v poválečném Československu ke společenským deformacím a zločinům.

(...) Je jen málo knih, které podávají tak nezkreslené svědectví zasahující etickou naléhavostí a nesmlouvavostí vlastní nejednoduchou minulost. Zároveň jsou neocenitelným morálním poselstvím předávaným generací, která má už jen málo pamětníků. Navíc kniha Fritze Beera oplývá nejen dobrou pamětí, ale i vynikajícím literárním stylem.