Pomocník

(...) Osobní prožitky se ve Walserově próze ovšem mění v mnohavrstevný text, v němž se ozřejmují nejen pocity a pohnutky vypravěče, ale celého mikrokosmu okolních postav. Byla by to téměř bezvýznamná epizoda z maloměstského života (v doslovu čtenář nalezne nastíněny kontury reálných událostí kolem Dublera i dalších osudů domu u jezera), ale Walser ji dokázal povýšit na literární událost: obrovskou citlivostí vůči detailu, vůči okamžiku a nejednoznačností vůči samotnému příběhu, jenž je chvílemi nahlížen vážně, a vzápětí s vtipným a diskrétně ironickým nadhledem. Styl, jazyk, forma, to vše je tu překvapivě prosté, a přitom originální, objevné.