Rok na cestě

(...) Maliszewski je výborným pozorovatelem věcí a dějů, v nichž často vidí tvar (oděného) lidského těla (...) Někdy je personifikován i samotný měsíc, jako v básni Krátký listopad: "Žije z pohřbu/ barev, dohasíná pod mostem,/ z něhož skočil předevčírem/ a kde ho žádné slunce nenajde." Jako kdyby zde autor dosidloval básně "postavami", které ovšem nevznikají z koukání "doblba", nýbrž z citu pro zachycení detailu. (...) Nevyhýbá se však ani osobnějšímu tónu - na adresu autobusového spoje poznamenává: "Do Radkova/ v 7.30 zahalený mojí dávnou/ smrtí; ó, to bylo cosi/ osmnáctiletého, zmumifikovalo/ se to, ani rána už nemokvá."
HODNOCENÍ LN ****