Přežívá nejsmutnější

(...) Stejně jako například v Huxleyho románu Konec civilizace nebo v Orwellově 1984 není ani v této dystopii nejpodstatnější vlastní příběh, ale spíše popis mechanismů společnosti, v níž se hrdinové pohybují. Síla tohoto žánru nespočívá v jednoduchém, ač obvykle dramatickém ději, nýbrž v rozpoznávání vzorů, z nichž se mohou stát společenské fenomény. (...) předkládá pohled do krvavých útrob globalizovaného světa, společnosti, která uvěřila iluzi o všespasitelnosti volného trhu, v níž soucit a solidarita odumírají již v zárodku - a to nejen proto, že oslabují šance na dosažení vyšších zisků, ale i proto, že už zkrátka do tohoto modelu světa nepatří. (...) jako žádná dystopie není ani tento román zprávou o budoucnosti, nýbrž spíše neobyčejně ostrým rentgenovým snímkem naší současnosti.