Patty Diphusa, Venuše záchodků

(...) Almodóvar chtěl ukázat na postavě Patty proměnu veřejného, a především kulturního života Madridu na přelomu 80. a 90. let, kterou sám velmi intenzivně a s velkým zklamáním prožíval na vlastní kůži. V prvním plánu tedy deník Patty Diphusy vypráví o rozčarování z doby, která dokáže proměnit i ty nejspontánnější a nejbláznivější nápady a prožitky v lukrativní obchodní artikl, takže de facto zbavuje člověka možnosti být svůj, nezávislý, neopakovatelný a svým způsobem šťastný.

(...) Leckterý jinak rozmarný filmař nad bílou stránkou náhle zvážní, počne odhalovat hlubinná tajemství tvorby i bytí, zkrátka číst se to nedá. Což naštěstí není případ španělského režiséra Pedra Almodóvara. Jeho spisky Patty Diphusa, Venuše záchodků, které vydal Garamond v hravém překladu Anežky Charvátové, čtenář bez potíží vstřebá jako lehké radostné víno, němž se přitom najde i ona příslovečná pravda na dně jitra s těžkou hlavou.