Kniha zjevení

(...) Hrdina, který se ve snaze zachovat si naprosto nezbytné minimum živoucího jedince vzdal své subjektivity a individuality, se ocitá v nepochopitelné situaci " přeživšího", poznamenané oběti. Pokouší se tak opětovně získat některé aspekty svého dřívějšího já, odložené sociální vazby a poztrácenou osobnost. (...) Thomsonův román nestrhne komplikovanou dějovou linií, ve své místy až pozvolnosti působí přízračněji, postupně buduje psychologický portrét obnovené osobnosti, člověka, který v mezní situaci odložil téměř vše a nyní se pokouší porozházené vrstvy dohledat a obléci. Některé ty " šaty" byly odneseny neznámo kam, po těch lze alespoň pátrat. Jiné jsou pohodlně k dispozici na ramínku v dobře známé skříni. Najednou ale nesednou.

Jedna zkušenost může změnit celý život. Jak překonat trauma z násilí, které je na člověku pácháno? A když přežijete, jak pokračovat dál?

(...) Jakkoli se autor nakonec výrazově od slavného vzoru značně odchýlil, podařilo se mu uchovat drama textu tím, jak dokáže skrýt jeden příběh v druhém. Kniha zjevení totiž nevypráví jen o posttraumatickém stavu, ale doslova o neschopnosti Angličanů svěřit se druhým s břemenem, které si s sebou vlečou.