Vyučil jsem se u Kafků: Praha a Mladá Boleslav na konci 19. století očima dospívajícího muže

(...) Pro mladého Bašíka byl nepochybně mnohem zajímavější osobností sebejistý Hermann Kafka, tvůrce malého světa, v němž přísně, ale spravedlivě sehrával roli svrchované autority, než jeho plachý syn. Bez něj by ovšem vyprávění vyznělo jako starosvětské črty Ignáta Herrmanna, zatímco přítomnost malého Franze, byť jen epizodická, posouvá text i bez autorova přičinění kamsi dál. (...) Kafkovská badatelka Alena Wagnerová v předmluvě i autorův pravnuk Jiří J. K. Nebeský v doslovu uvádějí, že objev Bašíkových rukopisů zpočátku provázelo podezření, zda se nejedná o mystifikaci. Některé historky by asi opravdu zdařile vyzněly v představení cimrmanovského typu, kontrast obou světů tu vskutku působí až třeskutě, zdá se však, že autentičnost autobiografie je nepochybná. A tak nezbývá než ocenit, jak dokonalé symboly a gagy vytváří sama skutečnost.