Těžítka, ta těžítka

(...) Ve srovnání s básněmi, které mohou méně zkušené čtenáře odradit nepřístupností, jsou Těžítka zdánlivě docela vstřícná, pobaví slovními hříčkami (nahoře bez / dole šeřík), poetickými groteskami (Vlk se nažral, pak zamečel a trknul), některé gnómy jsou výstižné, až zamrazí (O nožích: proměny rukojetí, neměnnost čepelí), jiné se přibližují zenistické hře s absurdnem (Dovede sedět mezi jedinou židlí) nebo evokují konkrétní poetické obrazy (Nocovat v hodinářském krámku…). Pozorná četba Těžítek přináší zvláštní zážitek: jako bychom Kabešovy zhuštěné extrakty rozpouštěli ve vlastním vědomí a imaginaci.