Edice Varianty

Svazek přináší výbor z prací Petera Shillingsburga z let 1984 až 2016, který autor sestavil přímo pro tuto ediční řadu.

Publikace Marka Přibila Iluze konstrukcí (Máchovy literární zápisníky) prověřuje platnost faktů, jež stály u zrodu hypotéz o těchto pramenech, a zpřesňuje tak nejbližší kontext Máchova Zápisníku i jeho pozici v souboru máchovských dokumentů.

Otevřít knížku a začít číst ještě neznamená, že se setkáváme s hodnověrnou podobou textu, jehož název se stkví na obálce a titulním listu dané knihy. Co způsobuje, že často čteme něco odvozeného, nespolehlivého, ba zavádějícího, a nevíme o tom?

Přítomný svazek přináší výbor z textů Mojmíra Otruby (1923–2003) z rozsáhlého období 60. až 90. let.

Textová genetika či genetická kritika, jež se zrodila v sedmdesátách letech 20. století ve Francii, usiluje o obnovení a prohloubení studia textů ve světle jejich prohloubení studia textů ve světle jejich pracovních rukopisů.

Publikace Michala Kosáka a Jiřího Flaišmana Editologie (On náčrtu ke knize) se na novočeském materiálu věnuje metodologii ediční práce.

Kniha Sebrané spisy Jana Patočky jako ediční problém se zabývá dvojími, samizdatovými a tištěnými sebranými spisy českého filosofa Jana Patočky (1907-1977) a dalšími domácími i zahraničními edicemi jeho díla.

Tvůrčí akt v literatuře, při kterém vznikají prvopisy – náčrty a rané varianty –, byl dosud v českém literárněvědném prostředí analyzován pouze v rámci strukturalisticky orientované textologie.

Dmitrij Sergejevič Lichačov koncipoval svůj stručný nástin (Těkstologija. Kratkij očerk 1964) na základě textologického studia staroruské literatury, jež vyústilo v jeho velké práci Těkstologija.

Komentovaný výbor z textologických statí Jiřího Daňhelky (1919–1993) se soustřeďuje na oblast starší, zejména středověké české literatury, která byla Daňhelkovou ediční doménou.

Čím je textová kritika, čím není a k čemu je na světě: i takto bychom snad mohli název Tansellových přednášek reformulovat.

Čtveřice textů v žánrovém rozpětí od krátkého článku po knižní studii nabízí pohled na Alexandra Sticha mj. jako na teoretika textologie, propojované vždy s dalšími disciplínami - s lingvistikou, stylistikou, historií aj.

Kniha se věnuje třem zásadním etapám v historii novočeské textové kritiky.

Knižní soubor dvanácti textů představuje Miroslava Červenku – autora řady literárněvědných publikací z oblasti literární teorie, poetiky a versologie – jako významnou osobnost posledního půlstoletí české textologie a ediční praxe.