Pithart, Petr 

Knižní rozhovor novinářky Andrey Procházkové a bývalého politika a univerzitního vyučujícího Petra Pitharta (1941) o naší cestě ke svobodě a především o tom, co se v politice a ve společnosti událo od roku 1989 až po současnost.

Autor, významný český politik a politolog, přednáší od roku 1994 na pražské právnické fakultě o historických souvislostech konkrétních politických jevů a ovšem také o tom, co zakusil ve skutečné politice.

Nezvykle objemné dílo autorského tria Otáhal – Pithart – Příhoda vznikalo na sklonku 80. let jako protiváha tehdejšímu účelovému výkladu moderní české historie.

Kniha je úporný pokusem dobrat se smyslu „osmašedesátého“, který je dodnes mytologizovaný, ať už pozitivně, nebo negativně. Svůj původní text v tomto prvním knižním vydání na české půdě autor zeširoka komentuje.

První díl souboru kratších textů Petra Pitharta přibližuje třicetileté období šedesátých až osmdesátých let 20. století.

Dvě desítky předních komentátorů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se děje. Kniha tak předkládá plastický obrázek nejen na prezidentské volby, ale především na proměnu politiky i celé společnosti.

Kniha je autorovým účastným rozpomínáním na léta 1990–1994, ale také na to, „co z nich pošlo“ – od rozporného nastartování ekonomické transformace až po rozdělení Československa.

Knižní rozhovor mapuje v osobě svého protagonisty životní příběh a myšlení jedné z významných postav generace, která přišla na svět během druhé světové války a osobnostně dozrávala v letech šedesátých.

Autor vysvětluje cíle sametové revoluce roku 1989, jako byla otevřená společnost, pluralistické poměry, svobodná soutěž politických stran a další důležitá témata.

Současná frustrace z politiky není způsobená jenom chováním politiků či politických stran, ale i nepochopením úlohy a významu politiky. Politika je něco jiného než ideologie. Petr Pithart ve své knize zdůrazňuje, že základní povinností politika je počínat si tak, aby lidé nebyli zbytečně zklamáváni. To je pak vede k tomu, že odmítnou politiku jako takovou. Místo známé definice „politika jako umění možného“ zastává však Pithart spíš názor, že „politika je spíše vzácněji se vyskytující způsob, jak se vyrovnat se skutečností společenských konfliktů“. Hájí kompromis, kde obě strany dodržují základní procedurální pravidla a institucionální rámec. Přestože u nás bývá i takový kompromis vnímán jako něco nečistého a nemorálního, patří kompromis a hledání konsensu k nejvyšším hodnotám demokratické politiky.

Český politický činitel komentuje polistopadový vývoj, zkoumá otázku české identity a místo intelektuála v politice.

Eseje a úvahy českého politologa, historika a publicisty, v současnosti předsedy Senátu PČR.