Soukupová, Blanka 

Monografie etnoložky a historičky a etnologa z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni představuje originální pohled na protektorát Čechy a Morava prizmatem propagandy.

Kniha věnovaná identitě strukturované židovské menšiny v českých zemích v první Československé republice vytváří celek s monografií Židé v českých zemích po šoa – Identita poraněné paměti (Marenčin PT 2016).

Předmětem zájmu autorského kolektivu jsou přírodní útvary, které se staly městskými, národními či státními symboly. Symboly autoři chápou ve významu, který jim dal Max Weber (jako podmínku vytváření sociálních vazeb).

Většina kapitol je věnována svátkům zemským, národním i „národním“, menšinovým (národnostním a náboženským) a pouze jedna z kapitol rozvíjí téma svátku rodinného.

Dějinná traumata v minulém století jsou v knize představena čtyřmi klíčovými událostmi československých dějin.

Závěrečná syntetizující kolektivní monografie českých, slovenských, polských a rakouských autorů je věnována mýtům a „realitě“ vybraných středoevropských metropolí (Praha, Bratislava, Varšava, Krakov a Vídeň).

Kolektivní monografie jedenácti českých, polských a slovenských odborníků se snaží o analýzu dvou „velkých“ válečných konfliktů v minulém století.

První syntéza věnovaná identitě Židů v českých zemích po šoa. Identita je chápána jako způsob sebeukotvení menšiny ve čtyřech časových obdobích: 1945 –­ 1948, 1948 –­ 1956, ve „zlatých šedesátých“ letech a v období „normalizace“ (1969 ­– 1989).

Kolektivní monografie analyzuje funkci mýtů postsocialistických metropolí (Prahy, Bratislavy, Varšavy a Krakova) a metropole Rakouska po roce 1989 při formování jejich nové identity.

Monografie Bílá místa ve výzkumu holokaustu je výsledkem desetileté přednáškové činnosti Spolku akademiků Židů a jeho tříleté spolupráce s Fakultou humanitních studií UK.

Kolektivní monografie podává dějiny tzv. reálného socialismu prostřednictvím netradičně pojaté historie vybraných metropolí střední Evropy jak státního, tak národního významu.

Společná monografie českých, slovenských a polských antropologů, historiků, sociologů je věnována funkci paměti v procesu formování národní (národnostní) identity.

Kolektivní monografie představuje směrování současné středoevropské urbánní antropologie. Jednotlivé kapitoly jsou zaměřeny na historii subdisciplíny a na nejdůležitější oblasti výzkumu (město a národní identita, městská krajina).

Monografie analyzuje mýty středoevropských metropolí (Praha, Bratislava, Vídeň, Varšava, Krakov) a jednoho českého maloměsta (Písek) v období druhé světové války.

Výstup z úkolu GA ČR. Autorský kolektiv předkládá analýzu funkce mýtů při budování nové národní a státní identity ve vybraných středoevropských a severských metropolích. Snaží se uplatňovat důsledně komparativní hledisko.

Monografie vznikla na základě vybraných textů stejnojmenného přednáškového cyklu ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze.

Od osvobození k nové totalitě vychází jako souhrn přednáškového cyklu, který ve VKC ŽMP proběhl v roce 2008.

Sborník Židovská menšina za druhé republiky si všímá různých aspektů života Židů/židů během krátkého, nicméně velmi vyhroceného období, které bývá nazýváno druhou československou republikou (říjen 1938 až 15. březen 1939).

Sborník z cyklu přednášek ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze. Sborník je doplněn fotografickou přílohou.