Vzpomeneš si, kdy jsi zaznamenal existenci Franze Kafky?

Bylo to na gymnáziu v Turnově u nás v Českém ráji. Měli jsme skvělého češtináře a ten nám Kafku představil. A vyprávěl nám, jak Kafka Turnov znal a jak zde pár týdnů pracoval v zahradnictví, aby si vyčistil mysl. To tam tenkrát ještě stálo, kousek od gymplu. A část snad existuje i dnes.

Kdy a co jsi od něj četl poprvé a jak jsi k tomu přišel?

Byla to Proměna. Vím, že mi to přišlo nejdřív trochu těžké, ale pak se mi to strašně líbilo. A že jsme se té temnotě i smáli. Četli to kolem mě všichni, stejně jako Hrabala, Kunderu, Škvoreckého. Muselo to být kolem sametové revoluce. V létě po maturitě, to bylo v roce 1991, jsem se s jednou dívkou od nás toulal po nocích Prahou s jeho povídkami v kapse. Když na to teď vzpomínám, tak právě z těchto prvních nočních toulek možná vznikl mnohem později námět na komiks Noční chodci, který nakreslil Nicolas Mahler, a povídku Vánoce v Praze, kterou ilustroval Jaromír 99. V obou se ta dívka, Hana, ve vzpomínkách objevuje. A ve Vánocích v Praze i Kafka. Akorát, že se jmenuje Kavka. A není to spisovatel, ale pracuje na poště, což mu ale nikdo nevěří. Když si dá pivo, začne mu svítit hlava. Stane se z něj takový pouliční maják. Vánoce v Praze vyjdou letos na podzim v Labyrintu.

Byl pro tebe Kafka stěžejní autor v době, kdy se formoval tvůj pohled na svět, tedy nejspíš v (post)pubertě?

Určitě. Po povídkách jsem četl Proces a Zámek. Ten jsem ale tenkrát nedokázal dočíst, pořád jsem se v těch textových závějích, v té Kafkově vánici, ztrácel. Ale možná to tak má i být. Nakonec i zeměměřič K. se v příběhu zas a znova ztrácí. Nevyzná se v těch složitých vztazích ve vesnici, neví, co to je za divnou temnou lásku s Frídou, ve sněhu mu cestou k Zámku docházejí síly a málem tam umře.

Předpokládám, že jsi Kafku přečetl celého. Kdy to bylo?

Úplně všechno jsem určitě nepřečetl. Kafku jsem četl postupně, ty tři nejslavnější románové fragmenty i několikrát, jak jsme na nich s kapelou a také v divadle v Brémách pracovali.

Které Kafkovo dílo tě nejvíc zasáhlo? A je to to samé, které povazuješ za nejkvalitnější?

Zas a znova onen tajemný Zámek, tedy Das Schloss. Ten román má úžasnou atmosféru, kterou jsem se pak s kapelou snažili dostat i na naše první album. Myslím, že to je opravdu mistrovské dílo.

Sehrál Kafka nějakou roli ve tvé germanistické orientaci?

Určitě. Co mě baví, jsou hádky o Kafku. Německá germanistika si ho ráda přivlastňuje a považuje ho za německého autora. Ale pak se hned přihlásí o slovo Rakušáci. A my Češi někdy nevíme, kam s ním. Myslím, že Kafka je součástí světové literatury. Ale velmi ho formovala Praha, to dvojjazyčné prostředí, to se často zapomíná. Kafka psal německy, ale uměl i velmi dobře česky. Prahu a Kafku nejde oddělit.

Je Kafka stejný v němčině jako v češtině?

Němčina je velmi přesný jazyk. Kafka si vystačí s poměrně malou slovní zásobou. nepíše tak květnatě, jako třeba jeho kolega a přítel Max Brod. Ale právě to, že je někdy takový strohý, z něj, myslím, dělá nadčasového autora. Pak tu jsou samozřejmě jeho nadčasová témata jako úzkost, strach, nepochopení, ztracení... Myslím, že máme skvělé germanisty a překladatele, kteří vycházejí ze stejného kulturního kontextu jako Kafka. Takže Kafka se čte česky výborně.

Považuješ některé Kafkovo dílo za přeceněné a jiné naopak za nedoceněné?

Někdy mě mrzí, že čtenáři zůstávají jen u Proměny. Nebo, že ho vůbec nečtou, protože mají strach, že to je jen temné a depresivní. Často ano, ale ruku v ruce s tím kráčí i groteskno a humor. Kafka je mnohdy výzva. Ale je to vysoce nadčasové psaní, základ moderní světové literatury. Věřím, že se Kafka bude číst i za sto let.

Je pro tebe zajímavý či inspirativní Kafka i jako člověk, osobnost, nejen spisovatel?

Mě velmi zajímá ono přirozené přebývání v dvojjazyčném prostředí. Tuhle přirozenost jsme bohužel ztratili a je to velká škoda.

.....................

ukázka z rozhovoru vedeného Ondřejem Bezrem z UNI 5/2024