Mezi stoiky Seneca vyniká hlubokým psychologickým vhledem do lidské povahy, ctižádosti i obav. Jako první učenec západního světa důkladně zkoumal psychologii konzumerismu. Výrazně přispěl i k pochopení emocí a hněvu a jeho myšlenky si uchovaly platnost dodnes. Krátce řečeno, Seneca nebyl akademický teoretik, nýbrž člověk, který to ve skutečnosti „všechno zažil“ – ty nejlepší i ty nejhorší stránky lidské povahy.

Traktát „O duševním klidu“ patří mezi Senecova nejvýznamnější díla. Na začátku tohoto textu Seneca definuje duševní klid. Dále se pak zabývá otázkou, jak se zbavit neklidu a nevyrovnanosti. Duševní klid představuje „duševní rovnováhu, schopnost nedat se vyvést z míry“ a spokojenost se sebou samotným. Duševní nevyrovnanost dle Senecy bývá nejčastěji způsobena tím, že se například neodvažujeme dosáhnout svých vytoužených cílů nebo ani nejsme schopni si žádný cíl stanovit. Projeví se to také tím, že například odbíháme od jedné činnosti ke druhé, nejsme schopni ovládnout své touhy, jsme ponecháni v dlouhodobé nečinnosti. Seneca uvádí několik způsobů, jak lze tuto nevyrovnanost odstranit. Jednu z možností může představovat činnost ve veřejném a politickém životě. Pokud realizace této činnosti není možná, musíme si uvědomit, že se můžeme uplatnit i v životě soukromém, protože i tato činnost si zaslouží uznání. Jestliže nám je z nějakého důvodu znemožněn výkon určité činnosti či povolání, musíme nalézt jinou, vhodnou alternativu. Správná cesta vede přes otevřenost vůči celému světu, neboť jen tímto způsobem lze získat bezmezné možnosti – vždy bude existovat jiná cesta, kterou se budeme moci vydat.

Neustálá činnost však naší duši také zcela neprospívá. Měli bychom ctít pravidlo: „všeho s mírou“, tedy střídat činnost s časem určeným pro odpočinek. K dalším důležitým podmínkám nutným pro zbavení se neklidu patří znalost sama sebe, vědomí skutečné úrovně svých schopností, předpokladů a snad i motivace. Motivace hraje velmi důležitou roli, protože i když budeme v určité oblasti velmi nadaní, ale někdo nás do této činnosti bude nutit proti naší vůli, nikdy nesplníme očekávané požadavky. Seneca toto tvrzení vysvětluje následovně: „když se přirozenost vzpírá, je každá námaha marná.“ Dále pokládáme za důležité nepouštět se do činností, které buď nebudeme schopni dokončit, nebo je dokončit zvládneme, ale výsledek nebude korespondovat s vynaloženou námahou. Taktéž si musíme pečlivě vybírat, komu náš čas věnujeme, protože hrozí, že pokud se budeme obklopovat lidmi zkaženými, mohla by jejich zkaženost zachvátit i nás. V souvislosti s touto myšlenkou se Seneca dotýká tématu přátelství, poznamenává: „nic tak nepotěší duši jako věrné a oddané přátelství.“ Majetek představuje také velmi často zdroj neklidu. Proto bychom (stejně jako mudrc) měli majetek a všechny ostatní věci chápat jako lhostejné a užívat je jen jako propůjčené Štěstěnou, přičemž v okamžiku, kdy po nás bude Štěstěna požadovat jejich navrácení, navrátit je bez zbytečné lítosti. Tyto věci totiž nikdy vlastně nepatřily nám. Samotné naší existenci bychom také neměli přikládat velkou hodnotu. Lze doporučit, aby se duše zajímala jen sama o sebe, směřovala do svého nitra a odvrátila se od všech vnějších věcí. Dle Senecova mínění jsme všichni svázáni a osudem. Trápit se kvůli našemu postavení ve společnosti není vhodné, měli bychom jej přijmout, zvyknout si na něj a pokusit se na něm nalézt něco pozitivního a příjemného. Všechna neštěstí, která se dějí lidem kolem nás, musíme pozorovat s vědomím, že to samé se může přihodit i nám. Jelikož se osud často chová nevyzpytatelně a náš život provází neustálé změny, musíme být ústupní a schopni přizpůsobit se okolnostem. Neznamená to, že bychom se však měli chovat podle zvyku. Přetvářka taktéž způsobuje nevyrovnanost.

..............

použita ukázka z bakalářské práce Pojetí etiky v díle Senecy, Marka Aurélia a Epiktéta, Barbora Kaněvová, Univerzita Palackého - pedagogická fakulta, 2012