Prasečiny

(...) Vyprávění v první osobě sleduje biologickou proměnu ženy v prasnici s takřka vědeckou precizností. Hrdinka popisuje, jak u ní začne záliba v rochnění v trávě a bahně, začne požírat žaludy a syrové brambory, chlupatět, vyrostou jí struky a rypák. Zaměstnankyně kosmetického salonu, jejíž tělo bylo už i v lidské podobě vystaveno sexuálnímu obtěžování ze strany mužů, se v novém těle zabydlí a žije spokojeně, včetně nepotlačitelných zálib souvisejících s její novou podobou.

(...) V prvé řadě to však je dobře napsaný příběh. V našem kontextu může autorčin intenzivní vypravěčský proud připomínat chrlení Bohumila Hrabala. A tak tedy při odpovědi na otázku, v čem tkví ten úspěch, musíme kromě příznivé shody různých okolností, bez nichž se žádný "rozjezd" neobejde, brát v potaz především přirozenou živelnost spisovatelského talentu Darrieussecqové.