Můj I. Q.

(...) Pekárková zůstává věrná jak prostředí, tak typům svých hrdinů. Opět jde o gigantický New York, který ve svých ulicích poskytuje azyl titěrným osůbkám, aby je stejně nakonec zdrtil a vyplivl jako stokrát recyklovanou hmotu. Vypravěčka příběhu lásky a nenávisti dvou takovýchto jedinců zůstává pro čtenáře skrytá. Je pouhým kukátkem, klíčovou dírkou bez konkrétních obrysů. Ve středu děje tak stojí sám muž s iniciálami I. Q. Vytoužený chlap a zároveň i odpudivý samec, sympatický snílek i zfetovaný ignorant. Dívku něčím přitahuje i přes svou jasnou odpudivost. I. Q. se tak viditelně prolíná se samotným New Yorkem, který Pekárková popisuje stejnou metodou. Obou se naše pozorovatelka děsí, oba jsou s ní však neodolatelně svázaní.