(...) Pátou celosvětově nejprodávanější knihou loňského roku byl román Katalánce Carlose Ruize Zafóna Stín větru. (...) Nejsilnější a nejzajímavější částí knihy je její první polovina, kdy Zafón naznačuje jistý druh metatextu: píše knihu o knize, hlavním hrdinou je syn knihkupce a postavy mezi sebou často vedou řeči o povaze a úrovni starší i soudobé literatury. Zároveň se tu rozkrývá totalitní prostředí Barcelony v padesátých letech, které mělo podobné rysy jako situace třeba v Praze nebo Varšavě. (...) V druhé půli román ztrácí sílu: postupně se stále více blíží ryzímu oddechovému čtivu. (...) Nad Harrym Potterem se mnoho literárních odborníků ušklíbá, mnoho jiných ale připomíná, že zatraktivnil současným dětem četbu knih a že jakkoli nejde o dílo výjimečné, jistou solidní úroveň si drží. Cosi podobného platí i o Stínu větru: nic převratného, ale (tentokrát dospělým) čtenářům ukazuje, že médium zvané kniha může s novějšími médii, která jí v minulém století přebrala publikum dychtivé příběhů, stále úspěšně soutěžit.

(...) Pečlivě vyvážené dávky romantiky, nostalgie, sentimentu, tajuplnosti, stejně jako autorova schopnost vyprávět příběh představivostí zjitřelýma očima dospívajícíh chlapce, způsobily, že román zaujal ohromnou masu čtenářů, a nejen v té části světa, kde je španělština mateřským jazykem.

Na začátku prosince se konečně i na českém knižním trhu objevil román Stín větru. Byl přeložen do mnoha jazyků a nyní vyšel i v českém překladu. Ohlas byl tak veliký, že vznikly i webové stránky tohoto románu, které umožňují virtuální putování předválečnou Barcelonou. U nás však kniha zatím nechává čtenáře v klidu.