Neotevřené dopisy

Novinářka Alice Horáčková svou posedlost lidskými osudy dokázala skvěle zúročit i jako spisovatelka – vhodnou volbou stylu vyprávění vytvořila velmi plastickou a dynamickou postavu, svéráznou paní, která s vtipem a grácií chrlí historky o svém dětství a mládí v době socialismu a o životě po boku malíře trpícího duševní poruchou.

(...) Osobité memoáry nejsou očekávatelným svědectvím o životě v totalitě. Alena je nekonvenční nejen svou živelností, ale ještě druhou silnou vlastností, k níž by se sama asi nepřiznala: pokorou. Neuvěřitelnou odhodlaností a silou přijmout těžké a nechtěné věci, které se jí v životě postavily do cesty. (...) Román Neotevřené dopisy budí dojem objeveného pokladu.

(...) Třetí kniha známé publicistky je na rozdíl od předchozích fikcí. Vdova po malíři Alena skvěle zprostředkuje československou socialistickou minulost. Jaký mohl být život umělců a jejich žen za totáče?

(...) Alena je žena vitální, silná, hrdá i rázná. Způsobem svého bilančního vyprávění se ovšem profiluje jako pábitelka výrazně hrabalovského typu, která s jistou překotností vrší jak samostatné obrazy, častokrát zábavného rázu, tak propracovanější, závažnější scény. Její životní zpověď je otevřená, sebereflexe dost hluboká, dojde i na partie, které jsou běžně rozehrávány spíš na kanapi u psychoterapeuta než v kavárně, na chalupě nebo za jízdy autem. Ten zdánlivě silnější se totiž v Neotevřených dopisech najednou přizná k vlastní slabosti, zradě svého druhu. Alice Horáčková svou beletristickou prvotinou mile překvapila. (...) Neotevřené dopisy jsou silná kniha do slabé doby.

Alena není žádná oběť, nýbrž holka od rány s pěkně prořízlou pusou. A právě způsob, jakým Horáčková prezentuje její postoje a pohotový jazyk, je neodolatelně okouzlující. Přitom si dvě ženské prostě povídají, tu u kafíčka, tu nad sklenkou vína, tu v autě, tu v kuchyni. Přesněji řečeno povídá Alena, Vlastiny otázky jsou zamontované do jejího monologu, rozbitého do kratičkých a vypointovaných kapitol a zaplněného vtipným, elegantním a místy lehce cynickým líčením zážitků z totality. Je pozoruhodné, jak autorka, která vzhledem k věku tu dobu příliš nezažila, dokáže vyhmátnout její atmosféru, počínaje umístěnkami, pitomými kádrováky, frontami na favorita či problémy s výjezdní doložkou a konče estébáckými sliby laskavosti a výhod při spolupráci. Člověk by se nad záplavou půvabných, v hovorovém módu formulovaných vět chvílemi s chutí zasmál – kdyby to v podstatě nebylo tak smutné. (...) Alice Horáčková se v literatuře uvedla výborným a ceněným životopisem beatnické básnířky Vladimíry Čerepkové. Následoval další atraktivní faktografický titul 7x ve vedlejší úloze a Neotevřenými dopisy autorka dokazuje, že se stejně dobře pohybuje i ve fikci. Hodnocení: 80%