Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku

Snad všichni jsme se jako děti báli tmy. Tma, ta neuchopitelná černá materie, dokázala oživit naše představy a dát jim konkrétní tvary, jména a vlastnosti. Stejné prožitky má i malý Tom, když se probudí uprostřed noci a slyší podivné zvuky. Začíná malá pátrací akce. Táta a Tom se vydávají na tajemnou noční obhlídku celého domu.

Americký prozaik John Irving je čtenářům známý především jako úspěšný romanopisec, proto pro ně může být jeho třicetistránková knížka Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku překvapivá. Jde o krátkou črtu nepatrné noční příhody uprostřed temného dětského pokojíku.

(...) Zachycení jednoho běžného pocitu dítěte uprostřed noci se mění v poetický obrázek situační psychologické črty, jež zarámována osobitými ilustracemi T. Hauptmannové (kterou si k této práci autor osobně vybral) narůstá jako pod lupou v příběh a stává se kvalitním příspěvkem k žánru dětské literatury, jak je ostatně v edici Modrý slon nakladatelství Meander již dobrým zvykem.

(...) Ve vztahu k další jeho tvorbě zůstane tato kniha spíše hříčkou, přesto přináší nesporné kvality. Je psána prostým, zároveň velmi obrazným jazykem. Z pohledu malého dítěte by příběh mohl mít až hororový rozměr. Autorův vypravěč však zůstává nad příběhem - přestože někdy vidí situaci očima Toma (a zde je Irving nejobraznější), někdy (zejména v dialozích) promlouvá chápající a pomáhající tatínek, hlavní vidění vypravěče je objektivní, dovoluje odstup i směřování k anekdotě.