Morální dilema: Dějiny druhé světové války

Autor vykresluje plastické portréty hlavních protagonistů i ovzduší, v němž válečné štáby přijímaly rozhodnutí. Líčí také vztahy mezi vojáky na opačných stranách fronty: pokud byly až příliš přátelské jako v Africe, měli velitelé podřízené cíleně vést k větší nenávisti k nepříteli. Zabývá se i proměnami kolektivního vnímání druhých národů – například Japonců v Americe.

(...) Autor nenabízí vyčerpávající historii války, spíše zamyšlení nad morálkou, kam se vešli i Češi. Jestliže u Timothyho Snydera, kterého může kniha připomenout, měli marginální postavení, Burleigh se jim obsáhle věnuje v souvislosti se dvěma momenty. U mnichovské dohody konstatuje, že národnostní minority první republiky vykazovaly stejný egoismus jako Češi za Rakouska-Uherska. Atentát na Heydricha pak oceňuje za to, že posílil morální odhodlání Spojenců, a nesouhlasí s těmi, kdo považují následné vyvraždění Lidic za bezvýznamné. (...) Autorovi každopádně nelze upřít erudici, s níž svůj názor obhajuje, a tvrdošíjnost, s níž říká: "Některé vlastenecké mýty jsou nejen užitečné, ale i pravdivé – stejně jako ctnosti, které je provázejí."