(...) Rea Michalová (1980) připravovala
monografii o sedmi stech padesáti
stranách deset let. Ideové zápletky
provokativního, leč pohříchu též
doktrinářského, myslitele rekonstruovala ze stěžejních i zapomenutých
archiválií. Pozůstalost salónního
revolucionáře ovšem s předstihem
probrala tajná policie. O životopisnou
pointu se postarala mediální štvanicí,
následovanou Teigovým srdečním kolapsem a vzápětí tragickými sebevraždami obou jeho partnerek. Dobové
okolnosti dokládá historička umění
naprosto přehledně: v červnu 1950 byl
po inscenovaném přelíčení oběšen Záviš Kalandra, zatímco jeho přítel Karel
Teige, věrozvěst člověka budoucnosti,
ve stresu dožíval.
Teigovy estetické vize dávkuje badatelka tak, aby se je dařilo chápat – od
písemnictví přes architekturu, scénografii, knižní grafiku, tvorbu plakátů
až třeba k pohledům na kinematografii... Sociální utopie, neboli moderní
osvobození lidstva od zátěže tradičního údělu, hlásal Teige právě v těchto
širších souvislostech. Jeho publikace
mívaly charakter proklamací, popřípadě návodů k činnosti. Jednu snahu
po druhé přibližuje autorka víceméně
chronologicky i s jejich vývojem.