Židovský blues

(...) Billerův text ukazuje, že všichni potřebujeme mít ve společnosti nějakou nálepku, přestože příslušnost ke skupině člověka mnohdy umlčuje a automaticky mu přisuzuje určité vlastnosti – identita se tak stává společenským stigmatem. Arogance, nenávist a sarkasmus tu pak fungují jako ochranný štít, bránící jinak křehkého a vnitřně nejistého hrdinu před světem, který se stejně jako on musí vyrovnávat s dědictvím minulosti. Ostatně tato s nadhledem přiznaná mladická nesmělost a naivita až blbost je jedním z důvodů, proč Židovský blues stojí za přečtení.

Autobiografická próza současného německého autora s židovskými kořeny. Formou krátkých vyprávění Maxim Biller promítá reportážní záběry ze své životní cesty, na které hledal sám sebe jako člověk, Žid a spisovatel. Publikace přesahuje rámec memoárové literatury zejména výraznou reflexí životních postojů. Při zpětném pohledu Biller považuje za svou první chybu, že se rozhodl – stejně jako Philip Roth – být sám sebou, neovlivňovat svou fantazii a svobodnou vůli, a za druhou pak, že přestal snít o I

Židovský blues je křehká a poetická kniha, plná postřehů o Židech a Němcích, jemné ironie a především autorových osobních vzpomínek. Působivě napsaná a vtipná výpověď o tom, jak těžké je být Židem a jak těžké je o tom neustále přemýšlet.

(...) Text, pravděpodobně velmi autobiografický, představuje volný proud črt, minipříběhů, úvah a fejetonistických bonmotů v ich formě. Chytrých, aniž by přinášely zásadní filozofické myšlenky. Umí být provokativní, místy legrační, místy depresivní, místy dojemný. (…) Zkrátka židovská tragikomedie s typickou absurditou a trochou humoru.

(...) Biller v Židovským blues brousí svůj styl: ostře vyhraněný názor, distancované, strohé popisy, pronikavý pozorovatelský talent, dar hořkého sarkastického humoru, s nímž popisuje všudypřítomný světabol. Co je z toho židovské, ruské, německé? Takovou otázku Billerovi raději nepokládejme.