Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích

Kniha možná mnoho překvapení nepřináší. Válka je zkrátka krutá a pravidelně uvolňuje stavidla lidské agresivity, či dokonce sadismu. Publikace je ovšem záslužná v tom, že může příbuzným obětí i badatelům osvětlit, kde přesně skonal ten který nacistický vězeň. A právem také upozorňuje na problematiku památníků připomínajících oběti. Ty byly po roce 1948 někdy jednostranně vydávány za pohřebiště padlých hrdinů Rudé armády a zamlčována byla přítomnost pozůstatků i mnoha jiných.

(...) Válka je vždy krutá a uvolňuje stavidla agresivity. Umírají v ní i nevinní, bez jakékoli logiky. V době, kdy se fronta přesunula na naše území, zažili tak Češi ve slabší míře totéž, co před nimi Poláci či Ukrajinci, což autor až drásavě puntičkářsky mapuje. Ale možná právě zde spočívá přínos knihy. Může příbuzným obětí i badatelům osvětlit, kdo a kde přesně skonal a jaké byly poválečné osudy zodpovědných nacistických činitelů. Právem také upozorňuje na památníky připomínající oběti pochodů smrti, z nichž některé zanikly a jiné zůstávají neudržované. Ještě významnější je, jak byla po roce 1948 tato místa ideologicky "vytěžována" - a vydávána za pohřebiště padlých hrdinů Rudé armády. Pro budování či uzdravování naší kolektivní paměti však bude ještě důležitější následující autorova kniha Krvavé léto, která má dokumentovat násilí páchané sovětskými jednotkami i hrůzy odsunu.