Dies irae

Robert Fabian platí za nejlepšího českého autora subžánru military sci-fi. Začalo to Mariňáky v roce 2000, přičemž autor od té doby čím dál častěji a důsledněji narušuje stereotypy žánru a čtenářská očekávání. Platí to i pro jeho novinku: zhruba za polovinou románu dochází ke zvratu a vojáci se vydávají na svou vlastní verzi vesmírné odysey.

(...) Sami autorovi hrdinové jsou sbírkou individualit s všelijakým mravním základem, vulgarismy prší v téměř každém dialogu, ale nejedná se o nějakou propagandu vojančení, nýbrž ukázku toho, jak se lidská mysl brání před životem v neustálém ohrožení. Syrovost a blízkost charakterů je skvěle podpořena autorovým talentem ve výstavbě akčních sekvencí plných nezastavitelné dynamiky. Fabian je zároveň velmi silný v emocionálním líčení nejen fyzického boje, ale i psychického napětí a velmi snadno čtenáře pouhým popisem vtáhne přímo do středu dění. Samotné romány nestaví příliš na příběhu, ale na sledu výrazných scén a situací. To platí i o Dni hněvu, Dies irae, kde ale dostane mnohem větší prostor i autorova záliba ve skrytých tajemstvích vesmíru. Hlavní hrdina a jeho kolegové se stanou pěšáky v tajemném boji civilizací tak starých a rozvinutých, že nám připadají jako bohové. Přesto se závoj tajemství neodkryje až téměř do konce a stále čtenáře udržuje v chytlavém napětí.