Otevřený deník

Vydání Otevřeného deníku: 1977–1981 Jana Vladislava bylo jednou z nejzásadnějších literárních událostí posledních let.

(...) Otevřený deník nesporně patří k té nepatrné části knih, jež posilují tím, že nutí ke konfrontaci, což je jedna z nejnebezpečnějších činností vůbec. Jeho autor věděl, co dělá, protože napsal: "Takových lidí uhranutých představou, že právě oni rozluští kvadraturu kruhu, sestaví perpetuum mobile, najdou kámen mudrců nebo napíšou knihu, kde bude odpověď na všechno, jsou zástupy, a nejen v umění." Vladislav zůstává jasnozřivý až do konce – a právě to z něj dělá mistra hodného předchůdců, k nimž se hlásí, a naznačuje směr cesty následníkům, kteří o ni projeví zájem.

Deník, který si vedl Jan Vladislav (1923–2009), patří vedle Celého života Jana Zábrany, Divišovy Teorie spolehlivosti, Deníku Pavla Juráčka a Letu let Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové k nejdůležitějším novodobým českým literárním dílům psaným na deníkovém půdorysu. Základem Otevřeného deníku, který v těchto dnech vydává nakladatelství TORST, jsou deníkové záznamy, které si Vladislav vedl jako signatář Charty 77 v Praze od ledna 1977 do ledna 1981, kdy byl donucen odejít do exilu ve Francii. Po dobu dalších téměř třiceti let texty svých záznamů obohacoval o úvahové a esejistické pasáže a vytvořil tak summu své celoživotní spisovatelské zkušenosti a obecně platné svědectví o osudu humanitního vzdělance ve střední Evropě dvacátého století.