Za temnotou

(...) Proč se Mantelová, autorka brilantních románů inspirovaných vlastními osudy či propracovaných, faktograficky bohatých historických próz, vlastně rozhodla vyprávět tenhle duchařský příběh? Možná proto, že na duchy jako dítě věřila a věří dodnes; často se jí zjevují (...) Historky ze záhrobí, vrtání sond do děravé paměti a překvapivé, vtipné metafory nedokáží skrýt druhý plán místy snad trochu zdlouhavého románu Za temnotou – neštěstí života na periferii, ať už tím myslíme kraje velkoměst, nebo okraj společnosti. Mantelová dokázala ze světa mrtvých přivést román, díky němuž se my živí můžeme docela dobře pobavit i poučit.