Piercing

(...) Murakami vás ničeho neušetří. V tomto smyslu tedy nebývají základní dějové linky jeho próz nijak překvapivé. To skutečné drama se odehrává uvnitř. Murakamiho postavy mohou pocházet z okraje společnosti, anebo normálně "fungovat" v zaměstnání a rodině. Mohou vyrůstat v prostředí nenávisti a krutosti, z něhož nemůže vzejít nic jiného než jedinec s psychiatrickou diagnózou, anebo v normální rodině, v níž ovšem všichni žili "jako stíny" nebo "jako mrtvoly". V nitru se jim ale odehrávají věci, pro něž společnost a její jazyk nemá žádné vyjádření ani žádný návod k použití. Občas si to některá z nich uvědomí, jako Kawašima z Piercingu (...) S Murakamiho postavami se lze děsit, ale při troše trpělivosti i žasnout, soucítit s nimi a fandit jim. A přemýšlet, zda je Japonsko, technologicky nepokročilejší liberální konzumní společnost, předvojem západní civilizace.