(...) Co je na próze Ulické obzvlášť cenné, je odvaha k nečernobílému vidění a k říznutí do živých ran. Přitom tak autorka, která do románu vstupuje svými komentáři a vyskytne se leckde v dokumentu své literární postavy jako „spisovatelka z Ruska“, nikdy nečiní pateticky a okázale.
(...) Kolážovitost knihy má dvě přednosti. Cítíme se stejně jako autorka ve fázi tvoření, pátráme výstřižek po výstřižku (jednou je to záznam o bestiálním teroristickém činu, podruhé židovská anekdota, potřetí postelová scéna bývalé jeptišky), abychom se dobrali představy nějakého uceleného světa. Je to dobrodružství, a kdo se někdy zabýval pořádáním sbírky známek, tento aspekt díla ocení. Dalším kladem této kompozice je, že nejen narození, ale i smrtí najdeme v příběhu tolik, že by to vydalo na celý hřbitov. O těchto velmi lidských tématech umí Ulická psát dojemně a sugestivně. Z každého jednotlivého útržku tak čtenáře Daniela Steina, překladatele ovane úžasný dojem, že právě tady dochází ke zrodu či skonu poprvé.