Orangutan v továrně

(...) Poezie Lubora Kasala má silný emotivní náboj. Jeho verše přetékají nakvašeností, básník v nich - vedle senzitivního intimního jádra -bojuje s vnějším nepřítelem, jako by si vyřizoval účty, které nebyly či nemohly být vyrovnány v realitě. K tomu nutno připočíst časté užívání expresivních výrazů. Lubor Kasal ale při svém básnickém vyprávění "příběhů" o nespravedlnosti světa, o tom, že s lidmi je nadmíru těžké se domluvit, hojně využívá rýmů a nejrůznějších slovních pokroucenin, jejichž "hořký" základ přináší i vtipné momenty: "Prodloužená mícha/ z pořádného řiťopicha/ z velkých širých rodných kulek/ do kluků i štěrbin holek/ nastřílet to štěťulek/ Já do tebe do mě ty/ všichni jsme tu díratý/ Hajl Pytler!" Při čtení Orangutana v továrně možná vyvstane otázka, s kým že si to ale básník vyřizuje účty tentokrát - dojem nemožnosti dostatečně porozumět bez kontextu autorova života. Ale to je otázka podružná, je přece na čtenáři, jak si zkonstruuje svět básně ve své hlavě.