Traktát o louskání fazolí

(...) Traktát neboli učené pojednání, které se snaží obsáhnout zvolené téma, je Myśliwskému pouze záminkou pro rozvinutí rozsáhlého monologu o životě, osudu a roli náhod. Na dveře správce letních domků zaklepe jednoho podzimního dne neznámý příchozí, který od něho chce koupit fazole. (...) Jako by vypravěč nikdy nečetl noviny a nezajímal se o hybatele dějin, kteří ovlivnili jeho osud. Životní okolnosti pro něj představují především záminku k pozorování a přemítání. Dokonce i budování nového poválečného světa je zahaleno do úvahy o všech mladých generacích, které dostávají od starších za úkol vybudovat nový svět, aby stejně nakonec svět zůstal stejný, jaký byl. Vypravěče však žene poctivá touha přijít na kloub věčným lidským otázkám, ale jak už to bývá, otázek přibývá a odpovědí se nedostává. To však nevadí, protože vyprávění se ubírá dále v magickém rytmu louskaných fazolí a nedovolí posluchači/čtenáři odejít, protože "vyprávěné žije svým vlastním životem. A není jednou provždy ukončené, ale pořád se rozpřádá, rozrůstá, stále více se vzdaluje od toho, jak bylo, je nebo bude. Ale kdo ví, možná se tímto způsobem vyprávěné přibližuje k pravdě?”

Wiesław Myśliwski je tak trochu postavou z jiného světa či z jiné doby. Již dvakrát získal prestižní polskou literární cenu Nike, přestože publikuje poměrně zřídka (pět románů za posledních více než čtyřicet let) – a především, přestože je mistrem rozsáhlého románového žánru.