Obyčejné lásky

(...) Jejich hlavními aktéry jsou muž a žena, kteří prožívají stále stejný příběh, ale pokaždé trochu jinak a na jiném místě. Mezilidské vztahy či láska jako taková se nemění, pouze se přizpůsobují danému společenskému kontextu. Spolu s autorem tak čtenář prochází světová velkoměsta a odhaluje všední dramata ukrytá za jejich zdmi. Ať se však jedná o Paříž, Prahu, Jeruzalém, New York či Berlín, města hrají roli pouhé kulisy. Přinášejí truchlivé poznání, že člověk zůstává se svým trápením na jakémkoli místě vždycky sám. (...) Všichni hrdinové v sobě mají zarytý model, jak by mělo jejich soužití vypadat. Znají směr, jímž by se měli ubírat. Přesto neustále zažívají pravý opak. Z jasného modelu milostné harmonie zbývají trosky, na kterých se pokoušejí vystavět novou podobu osobního štěstí. Silně touží po blízkosti, avšak ustavičně porušují vše, co si v hloubi duše předsevzali. Pro pomíjivý pocit svobody zatracují city druhých i své vlastní.