Zlomek celku: O otcovraždě a jiných rodinných potěšeních

(...) Kdyby Toltz nepřišel se Zlomkem celku a kdyby ho poroty nadšeně nenominovaly do užšího výběru na Bookerovu a pár dalších cen, mohl by dnes vychvalovaný autor působit dojmem ztracence. Jenže ve své prvotině, jejíž rukopis s sebou tahal po světě čtyři roky, doplňoval ho a přeskupoval po kavárnách a hostelových pokojích, Toltz všechny ty střípkovité zkušenosti úročí. Ne že by tato bichle byla autobiografií, vůbec ne, jde o čistou fikci. Je to ovšem úctyhodná syntéza, a Zlomek celku tak aspiruje stát se klasikou neustále migrujícího a medializovaného světa, přinejmenším v oblasti zábavné literatury. Zábavné? Ten úsměv tuhne na rtech: podobně jako Cervantes vyslal do světa dona Quijota nikoli, aby ukázal bláznivost jednoho rytíře, ale bláznivost celého světa, Toltz si vymyslel rodinu Deanových.