Popálené dítě

Had (Ormen, švédsky 1945) má ve švédské literární historii výjimečné místo. Teprve dvaadvacetiletý autor totiž v románu jedinečným způsobem diagnostikoval chorobu, která sužovala neutrální Švédsko v období druhé světové války, a sice potlačovaný strach a pocity viny.

(...) Popálené dítě líčí příběh citlivého mladého muže Bengta. Zemřela mu matka, je osamělý, okolní svět ho skličuje, jelikož v jeho očích lidé vedou povrchní, falešný život a nejsou schopni lásky. Bengt se snaží od takového světa izolovat: nikomu nevěří a upne se na ideu čistoty (v myšlenkách ztělesněné zesnulou matkou), čistoty, kterou si chce stůj co stůj uchránit. Jako zbraň mu slouží neustálá rozumová analýza vlastní situace. Uvědomuje si totiž, že se za žádnou cenu nesmí stát jedním z lidí, proti kterým bojuje (k nim patří i jeho otec). Sám sebe však od počátku obelhává, jeho počínání je do určité míry póza. Jeho úzkost začnou po čase přiživovat i obavy, že se možná nemůže spolehnout ani na své myšlenky. Zasvětil svůj boj ideji, a proto i své zlé činy ospravedlňuje svou domnělou neposkvrněností, jeho idea však stojí na vratkých základech (zjistí, že matka nebyla tak nevinná, jak si myslel) a jeho vlastní (iluzorní) čistota je špinavým nástrojem pomsty.

(...) Psychologické drama o vině a trestu, o sebeklamu a nutnosti sebepoznání, odehrávající se ve stockholmské čtvrti Söder na sklonku padesátých let 20. století. Jeden rok vytváří časový rámec příběhu právě nedávno dospělého chlapce, který ztratil matku. Zjednodušeně řečeno je pro Bengta otcův mimomanželský vztah, o němž má zprvu jen matné povědomí (a který se po pohřbu manželky odhalí naplno), jednoznačným pokynem pro vymýšlení rafinované pomsty. Po smrti se matka, s níž měl běžné každodenní neshody a pře, stává světicí, ženou bez chyb, ztělesněním čistoty, a otec se ocitá v černobílé roli padoucha. (...) Nad symbolikou převažuje psychologický realismus – možná právě proto je román Popálené dítě přitažlivý i dnes, po tolika letech od prvního vydání (1948). (...) Navzdory času, který od prvního vydání uplynul, je i dnes jasně patrná síla a kvalita zmiňovaného textu. Čtenář je tak konfrontován s příběhem, který jej nutně vede s až drásavou upřímností k přemýšlení nad vlastním "přizpůsobením se dospělosti" a ztrátou vlastních iluzí a snů.