Temná energie

(...) V Temné energii neopouští Juli Zeh téma rozpracované ve svém předchozím románu, který u nás vyšel pod názvem Hráčský instinkt, ale navíc si pohrává s formou a literárními konvencemi. A to přestože se jedná v podstatě o klasický román se vším, co má mít, tedy s vypravěčem, postavami, zápletkou a pointou. V knize se protínají dvě dějové linie, z nichž první sleduje osud profesora fyziky Sebastiana, který je donucen k vraždě, druhá je pak spojena s postavou komisaře Schilfa, jenž případ řeší. Zatímco začátek knihy je napsán v žánru vědeckého (a rodinného) románu, spolu s tím, jak přichází na scénu komisař (on ale ve skutečnosti na žádnou scénu nepřichází, nýbrž naopak vychází ze svého domu a z nějakého důvodu navíc nouzovým východem), začíná přibývat prvků románu kriminálního. Už to naznačuje, že knihu lze číst několika způsoby. Jde v ní především o kvantovou fyziku? O zločin a trest? O křehkost rodinných vztahů? Záleží na tom, komu se dostane do rukou.

(...) Hlavním tématem není zločin, ale zkoumání odlišných postojů k životu. Dva fyzikové, dva názory. A navíc ztracené naděje, pocit vlastního selhání, neschopnosti či viny. Oskar a Sebastian jsou přátelé na život a na smrt nebo jimi alespoň byli v době studií. Potom se jeden rozhodl uniknout a druhý zasvětil život vědě. Sebastian žije s rodinou a píše průměrné články o multisvětové interpretaci, Oskar zastává kauzální postoj a kráčí vstříc vědecké nesmrtelnosti. Jejich střet nevyhnutelně míří k tragédii. (...) Ptačí perspektivě příběhu pomáhá fakt, že celý "fyzikální experiment" nemá hlavního hrdinu. Každá z postav dostane stejný prostor, aby vyjádřila svá životní stanoviska i momentální pocit. Záleží na čtenáři, koho dokáže pochopit. I z toho důvodu román určitě stojí za přečtení.

(...) Podobně jako v předchozím česky vydaném románu Hráčský instinkt autorce ani tady nejde o napínavý děj a barvité scenérie (i když je zvládá mistrně), ale o tázání, co a proč se děje s lidmi na začátku 21. století. Kvantoví fyzici, dva hlavní protagonisté, jsou jen vhodní, přiměřeně inteligentní nositelé úvah, postojů a nakonec i činů. A kdo jiný by měl být lepší odrazovou stěnou, než raconalisticky uvažující policajti. Český nakladatel opatřil knihu zasvěceným doslovem. (...) Pokus objasnit věci je pro německou spisovatelku klíčové téma. Pokud nejsou věci opravdu objasněny, nelze soudit. Ani trestněprávně, ani morálně.

(...) Brilantní vykreslení charakterů dvou geniálních, vysokých, krásných a až patologicky si vzájemně oddaných přátel-vědců Sebastiana a Oskara a jejich životní pouti, odehrávající se částečně v abstraktním, teoretickém světě fyzikálních sporů, ve čtenáři vzbudí touhu po podobně výjimečném prožitku dokonalého přátelství. (...) Jeden z nich aspiruje na Nobelovu cenu a miluje svého přítele víc, než je zdrávo, další pak dosahuje úspěchů jako popularizátor už tak velmi populární teze o možné paralelní existenci mnoha, snad i nekonečného množství jiných světů, a rozhodl se druhému navzdory milovat svoji ženu a syna. Konflikt v osobních i profesních drahách dvou tolik si blízkých supernov je nevyhnutelný - a hlavní roli v něm ponese zločin a trest, nevina a zároveň právní i morální odpovědnost.